RECENZE: Precizní finále Tučňáka nastavilo vysokou laťku všemu, co přijde po něm

Na seriálu, který svou mafiánskou atmosférou mnohým připomněl Rodinu Sopránů, se těžko hledá chyba. Epizoda za epizodou neztrácí tempo a připravuje diváka na svižné a grandiózní finále plné nečekaných zvratů a propracovaných rozuzlení.

A to nejen kvůli wow efektu poslední epizody, ale především kvůli návaznosti v rámci celé epické krimi ságy, které je Tučňák součástí.

Krimi sága se celkově bude skládat z filmových Batmanů (s Robertem Pattinsonem v hlavní roli), Tučňáka, již připravovaného seriálu Arkham a dalších ještě oficiálně neoznámených projektů.

Alespoň tak celou ságu popisuje režisér posledního Batmana Matt Reeves, který za propojením všeho zmíněného stojí. Reevese ale můžete znát třeba i jako režiséra Úsvitu a Války planety opic s nezapomenutelným Andym Serkisem v roli Caesara.

Oswald „Oz“ Cobblepot, známý jako Tučňák, si jakožto jeden z nejznámějších zlounů z vesmíru Batmana vysloužil svůj seriál zcela oprávněně. Jeho příběh začíná pár dní po událostech filmu The Batman z roku 2022. 

Do role kulhajícího mafiána se vrátil Colin Farrell, který si ho zahrál už ve zmiňovaném filmu. A to i přesto, že transformace v Tučňáka mu každý natáčecí den v maskérně zabrala několik hodin.

Poté, co město zasáhla povodeň a vzniklo mocenské vakuum kvůli smrti mafiánského bosse Carmina Falconeho, se Tučňák snaží využít příležitosti a upevnit svou pozici. Jeho transformace z ambiciózního zločince na jednoho z nejmocnějších a nejnebezpečnějších mužů v Gothamu probíhá postupně, přirozeně a za podpory diváků, kteří s ním od prvních vteřin sympatizují. Zcela zásadně přitom přehlížejí Tučňákovu krutou stránku a ve skrytu duše doufají v jeho zázračné vykoupení.

Oz si tak postupně získává větší a větší přízeň diváků i postav, a to i přesto, že jeho očekávané vykoupení z hříchů proti lidskosti se stále nekoná. Divácká oblíbenost stoupá taktéž jeho kolegyni (později soupeřce) Sofii a pomocníkovi Viktorovi. Ti všichni v rámci příběhu na chvíli podlehnou Tučňákovu kouzlu, aby později s hrůzou zjistili, že byli jen schodem na jeho vzestupu k moci.

V temných ulicích města Gotham se dosud přehlížený Tučňák umí pohybovat jako ryba ve vodě. Vztahy, které navázal v minulosti jako řidič a jeden z posluhovačů hlavní mafiánské rodiny, využívá v průběhu seriálu naplno.

Vazby na ostatní městské gangy se Tučňákovi hodí třeba pro rychlou distribuci nové, z hub vyráběné drogy s názvem bliss (blaho), která má nahradit momentálně nedostupné drops (kapky).

Své houbové impérium stvoří jen díky spolupráci se Sofií Falconovou (později Giganteovou). Právě té dělal Tučňák před lety šoféra a měl také prsty v jejím uvěznění v ponurém Arkhamu, kde byla léčena mimo jiné i pomocí elektrických šoků. Jizvy, které si z léčebny odnesla, ať už ty na těle, či na duši, vystupují na povrch často, ne však na sílu.

Věc, která se Tučňákovi ve všech epizodách náramně daří, je vytáhnout z protagonistů nadstandardní výkony. Talentovaní herci zde ze sebe vyždímávají to nejlepší, co mohou nabídnout. V kombinaci s konzistentním vizuálem a údernými dialogy je opravdu na co koukat.

Divák je svědkem několika zásadních momentů, které postavy svou tíhou formovaly natolik, aby v sobě našly dostatek krutosti pro přežití v budoucnu.

Colin Farrell jako by ani nebyl schovaný pod maskou a vrstvami make-upu. Dobře cítíme každou emoci, která jím prochází. Podobně je tomu v případě mladého Oze (Ryder Allen), jehož perfektní obsazení a výkon, včetně totožného kulhání a zvláštní jiskry v oku, rozhodně mile překvapily.

Sofia v podání Cristin Miliotiové předvádí ohromující výkon. Neškodí jí v něm ani vlasy „na Jágra“, ba naopak, její do detailu dotažený vzhled dokonale podtrhuje charakter komplikované, mnohovrstvé postavy.

Přestože bývá většina Batmanových padouchů definována svou psychickou labilitou a nevyzpytatelností, počínání Sofie je díl od dílu pro diváka pochopitelnější a logičtější.

Poháněna pomstou za smrt bratra a svou zničenou reputaci nepravdivým odsouzením spáchá pár nečekaně krutých činů, ve kterých se nebojí brát životy vlastní rodině.

Na závěr předvede originální útok na Ozův nejdůležitější vztah a nebudu lhát, fandila jsem jí. Po Sofiině závěrečné scéně se o to víc těším na její linku v následujícím Batmanovi.

Okouzlit dokáže ale i Deidre O'Connellová v roli matky Oze, která zpočátku série působí jako zlá, krutá, vypočítavá a ve své nemoci zcela ztracená osoba. Lítost nad jejím osudem se dramaticky prohloubí v závěru příběhu, kdy vyjdou na povrch znepokojivé informace.

Svým výkonem v jedné z nejintenzivnějších scén celého seriálu uhodí na tu správnou strunu a jednou provždy smaže veškeré výhrady, které k ní divák měl.

Farrellovo bezchybné ztvárnění Oswalda Cobblepota v průběhu série ani na moment nezakolísá. Podtrhují ho ale i výkony jeho hereckých kolegů, skvělá kamera, hudba, dialogy a do detailu propracované prostředí Gothamu. Temné realistické krimi přináší díky výkonu Farrella, Miliotiové, O'Connellové, ale i Rhenzyho Felize (Victor, pomocník Oze) do gothamského podsvětí hloubku a atmosféru, která jiným komiksovým dílům schází.

Tvůrkyně, scenáristka a výkonná producentka seriálu Lauren LeFrancová odvedla na Tučňákovi skutečně skvělou práci. Na komplexním díle ale pracovala celá řada velkých jmen, ať už na producentských postech, nebo přímo z režisérského křesla. Za zmínku stojí jistě Matt Reeves, Dylan Clark, Craig Zobel, Daniel Pipski, Bill Carraro, Rafi Crohn, Helen Shaverová, Kevin Bray nebo Jennifer Gotzingerová.

Všudypřítomný noirový tón s důrazem na realismus, jejž tvůrci sérii vtiskli, vytváří autentický a temně syrový svět, jenž se v lecčem liší od podobných adaptací. Hluboko zakořeněná touha po moci, korupcí prorostlé podhoubí města a důraz na přežití ve světě zločinu se v něm přirozeně propojují s těžkými životními osudy, které dělají všechny postavy plastičtější a uvěřitelnější.

Finále režírované Jennifer Getzingerovou (Westworld, Šílenci z Manhattanu) přineslo uspokojení díky uzavření několika hlavních příběhových linek. Postavy se finálně vyvíjely, mnohé nepřežily a všechny hranice mezi dobrem a zlem se definitivně rozmlžily.

Poslední epizoda zároveň krásně připravila Tučňákův příběh k předání zpět do rukou Matta Reevese, který režíruje navazující film o Batmanovi.

Pokud bych měla zhodnotit závěrečnou hodinu Tučňáka, řekla bych, že je definicí dokonalé epizody. Má totiž úplně vše, co by měla mít, a diváka si krásně připravuje a zpracovává. Plynulé vyprávění nezpomalí ani průstřihy do minulosti, které jsou servírovány na vteřinu přesně tam, kde je třeba.

A přestože by bylo snadné nechat všechna specifika epizody vyprchat tváří v tvář brilantní vrcholné scéně, je třeba zmínit, že v průběhu celého osmého dílu nám toho tvůrci naservírovali mnohem víc, než na co jsme u podobných seriálových závěrů zvyklí.

Tučňák je zkrátka silný přírůstek do batmanovského universa, který dokáže stát na vlastních nohou i bez přímé účasti známého superhrdiny. Kvalitně zpracovaná odbočka Batmana tak s přehledem funguje jako samostatný příběh a jeho funkční napojení na příběh snímku o okřídleném hrdinovi je nakonec pro diváky jen třešničkou na dortu.

Nad konkurenční produkcí vyhrává Tučňák ještě v jednom zásadním bodu. A tím jsou jeho naprosto přirozené a opravdu silné ženské hrdinky. A teď nemyslím jen božskou Sofii, na které celá série stojí, ale taktéž matku nebo milenku Oze. Ty všechny dostaly v průběhu série prostor pro zhmotnění komplexních a uvěřitelných postav a podařilo se jim to obdivuhodně.

Osmý díl série jen krásně zakončil celý koncert, kterým seriál (nejen pro fanoušky DC) rozhodně byl, a potvrdil tak své místo mezi nejlepšími seriály tohoto roku.