RECENZE: Nebudu stát na hořící lodi

Snímek vychází z úspěšné stejnojmenné knihy Glenna Stouta. Do scénáře ji přepsal Jeff Nathanson. Diváky společně zavádí do německé přistěhovalecké komunity žijící v New Yorku na Manhattanu. V tradiční rodině, kterou živí řeznictví, vyrůstá i Trudy (Gertrudu hraje skvělá Daisy Ridleyová), která po vážné nemoci už jako holčička ztrácí část sluchu.

Přesto miluje vyprávění, stejně tak se zaujetím čte noviny. Jejich obsahem jsou často zprávy o nejrůznějších lodních neštěstích, k nimž docházelo v dobách, kdy se (d)osidlovaly Spojené státy a místo elektřiny se běžně používal k osvětlení prostor a vaření oheň.

Někde tam se zrodí její předsevzetí naučit se dokonale plavat. „Nebudu stát na hořící lodi,“ rozhodne se už jako dítě. Za svým si jde následně krok za krokem. V patriarchálním prostředí postupně dokráčí z role outsidera až na olympijské hry, aby si nakonec splnila sen největší: z Gris Nez doplavala na anglické pobřeží u vesnice Kingsdown. Stala se tak první ženou, která zdolala Lamanšský průliv.

Režisér Joachim Rønning v zachycení její velké poutě využívá všechny prostředky klasického výpravného historického filmu, na němž se rozhodně nešetřilo. Je to vidět mimo jiné na kostýmech, které měla na starosti Gabriele Binderová. Úchvatné jsou například tehdejší plavky.

Díky citlivé kameře (Óscar Faura, mimo jiné také Kód Enigmy, 2014) se zase divák dostane do USA, do země vyrovnávající se s důsledky 1. světové války, v níž žijí desítky národů. Do doby, kdy se měly ženy naučit hlavně dobře vařit, uklízet, posléze se vdát a mít děti.

Režisérovi se v Dívce a moři podařilo odvyprávět polozapomenutý život hrdinky formou, která se už spíš v Hollywoodu netočí. Trudy je v ní zachycená jako klasický outsider, který musí stereotypy překonat. Patří k nim vedle zmíněného mimo jiné zákaz vstupu žen do veřejných bazénů, podrazy sportovních činovníků, ale také nutnost „včas“ se vdát.

Na pozadí se přitom odvíjí sportovní příběh úžasné kariéry, jehož hlavní hrdinkou je žena bojující nejen se společenskými konvencemi, ale také s přírodními živly. Respektive s jedním, s vodou, pak rovněž s vlnami a s živočichy, kteří v něm žijí.

Aby uspěla, musí překonat hlavně samu sebe. Jít do rizika, že kvůli své lásce, kvůli plavání, zcela ohluchne. Jenže i ona celou dobu dobře ví, že bez podporující rodiny, ženské a mužské části, se jí to nikdy nezdaří.

Máte-li rádi dojemné životopisné filmy o sportovních hrdinech, u nichž si popláčete, jde o ideální titul na letní dny. Hrdince budete fandit (díky skvělé Daisy Ridleyové) od začátku do konce. Třeba i proto, že důraz na oblíbenou „ženskou notu“ současné kinematografie v něm není přehnaný. Vychází z reality.

A důsledné v prosazování svých cílů ženy zkrátka na počátku 20. století být zkrátka musely. Mužský svět jim zadarmo nic nedal, ale i v něm – jak snímek ukazuje – žili jedinci, již emancipaci plně podporovali. V tomhle případě jde o trenéra Billa Burgesse (zábavný Stephen Graham). Bez nich, bez těchto statečných mužů, by byla (nejen) Trudyina cesta daleko delší.