RECENZE: Národní obrození po irsku. Sex, drogy a hip hop

Diváky snímek seznámí se skutečnou kapelou, s irskou Kneecap, která vznikla v Belfastu. Tvoří ji tři muzikanti: Liam Óg Ó Hannaidh, Naoise Ó Cairealláin a JJ Ó Dochartaigh. Muzikantům ve snímku „sekunduje“ skutečná hvězda současného filmu Michael Fassbender.

Kneecap vás vedle informací o tom, jak jsou Britové dlouhodobě na Iry zlí, hlavně s úsměvem provede životy zmíněných ztroskotanců. Ti – na rozdíl od tátů a (pra)dědů podporujících IRA – využívají k osvobození Severního Irska zabraného kdysi Brity místo výbušnin „jen“ slova.

Politické názory mají ovšem stejné jako jejich předci a stejně jako oni čelí perzekuci. Jen fyzických ran už ubylo… Být Irem je pro ně jednoduše životní postoj, který v jejich případě doprovází konzumace nelegálních návykových látek, hodně sexu (někdy dobrého, jindy ne) a hlavně kupa muziky.

Potlačovaná irština je pro ně tak nejen nástrojem k vyjádření vlastních pocitů, ale také symbolem boje za nezávislost.

A je jim úplně jedno, že nejsou žádní intelektuálové a jejich nejrůznějším poselstvím zdánlivě chybí hloubka. Hlavní je jediné, že jsou v irštině.

„Kdykoli zazní slovo v irštině, je to, jako když vystřelíš kulku za irskou svobodu,“ je slogan, kterého se sympaticky neurvalé trio s velmi jasnými politickými názory odhodlaně drží.

Vyhrají tenhle boj? Podívejte se sami. Film nyní nabízí platforma KVIFF.TV. Prozradím k němu ještě, že se mu právem říká Trainspotting pro generaci Z.

Sympatický je vedle skvělých hereckých výkonů také výjimečnou hudbou a diváci jistě ocení, že na vylíčení příběhu o jednom úseku irského národního obrození stačilo tvůrcům 105 minut. Nabijí vás veselou energií, o tom vůbec nepochybuju.

A vulgarismy, které jsou ve filmu více než časté, či nespoutanou drogovou jízdu hrdinům s klidným srdcem odpustíte. Tedy, pokud nemáte své morální hodnoty nastavené opravdu striktně a kdesi hodně vysoko.