RECENZE: Muž na vrcholu vede žabomyší mocenskou válku

Charlie Croker (Jeff Daniels) je král na trhu nemovitostí a nabubřelý snob s tučným kontem, který se rád poslouchá a musí být středem pozornosti.

Jako charakter je nesmírně zajímavý a zábavný. Nespokojí se s málem a na onom pomyslném vrcholu s výrazným jižanským přízvukem hlásá, že až jednou odejde na věčnost, aspoň to lidé zaznamenají. Ať už ho milují, či nenávidí.

Pro účely šestidílné série je vskutku ideální postavou. Tvůrci jsou si vědomi Danielsových předností, a proto zvolili archetyp tvrdého hráče s komediálním talentem vyhledávat nebo konstruovat bizarní situace.

Croker se tak během pokusu zachránit své impérium před lačným bankéřem pere s chřestýšem, předvádí se s novým mechanickým kolenem nebo vydírá a využívá všechny, kdo mu přijdou pod ruku.

Hlavní spor s bankou v zastoupení Harryho Zalea (Bill Camp) a především pak Raymonda Peepgrasse (Tom Pelphrey) funguje skvěle, a čím víc naschválů a slovních přestřelek trojice vymýšlí, tím bohatší seriál je.

Děti na písku se překřikují a přivádějí se k šílenství, dokud Kelleyho tým nepřeskočí na vedlejší dějové linky.

Tehdy Muž na vrcholu ztrácí půdu pod nohama a zábavné pohlavkování se mění v těžko stravitelnou právní či politickou epizodu.

Rozvášněný triumvirát nahrazuje advokát, zkorumpovaný starosta nebo všední a zbytečný manžel Crokerovy sekretářky, který se smolně dostane za mříže. Ať už je jejich napojení na ústřední hráče jakkoliv blízké, jen plní povinné úlohy. A to včetně takových jmen, jako jsou Diane Laneová (Crokerova exmanželka) a Lucy Liu (její přítelkyně).

O to víc bije do očí, kolik sekundární charaktery dostávají prostoru. Jednotlivé díly jimi neskutečně trpí a divák si s každou přibývající minutou stýská po velkohubém Danielsovi nebo skvělé dvojici poloh submisivního prosťáčka i pomstychtivého psychopata v podání Pelphreyho.

Po jejich výstupech nelze najednou zvážnět a hrát si na Boj o moc (úspěšný seriál z produkce HBO). Přílišný kontrast výrazně brzdí tempo, a tím snižuje i kvalitu jinak nevšedně pojatého příběhu.

I finále totiž zdůrazňuje to, co mělo být jediným motivem celé série. Kohouti bojují, dokud z nich létá peří. A je dopředu jasné, že vítězem nebude žádný z nich.

Za své tak berou i případné námitky k jednoduchosti či scenáristické lenosti v podobě svižného a přímočarého finiše. Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá. A při výstupech z jednotlivých táborů nelze čekat, že diváka čeká promyšlený konec se zvratem.

Hlavnímu poselství Muže na vrcholu daleko víc sedí dětinský až hloupý epilog věrný etudám hlavních protagonistů.