RECENZE: Mozaika je chytrým a empatickým vhledem do rodiny

Alice Nellis, jak je jejím dobrým zvykem a silnou stránkou, nahlédla do jedné obyčejné rodiny a napsala scénář, který je chytrý, emotivní bez stopy falešného sentimentu a zejména v dialozích zajiskří sympatickým humorem včetně sebeironie hlavních postav.

Těch není málo, což je výhoda pro rozehrání pestrých příběhů, ale zároveň nevýhoda pro jejich start, protože pro diváky může být trochu obtížné se v jednotlivých aktérech a jejich vzájemných vazbách rychle zorientovat.

Nicméně jde o jednu rozvětvenou rodinu a během prvních dvou dílů se její obraz poskládá.

Hlavou jsou manželé Helena (Taťjana Medvecká) a Jindřich (Karel Heřmánek), kteří mají „pod křídly“ čtyři dospělé děti a jejich partnery.

Nejstarší jsou dva adoptovaní synové Richard (David Máj), který se s manželkou Bělou (Martha Issová) zatím marně pokouší o dítě, a David (Marek Adamzcyk), jenž má se ženou Lucií (Kristýna Ryška) tři děti, ale sám ještě nedospěl.

K nim přibyla manželům před léty vlastní dvojčata Michal (Jan Nedbal), který žije v partnerském vztahu s Vojtěchem (Tomáš Drápela), a jediná dcera, dosud svobodná Madla (Eva Podzimková).

Největší předností Alice Nellis, podepsané v posledních letech pod scénáři snímků Zátopek, Myši patří do nebe, Buko či Němá tajemství, je schopnost vcítit se do svých nejednoznačných postav a vyjádřit jejich prostřednictvím mnohé složitosti zejména rodinných vztahů a emocí, jež jimi cloumají.

Nellis přitom city z diváků nedoluje, vše se odehrává přirozeně. Ať je to klid, s nímž rodiče seznámí děti se šokujícím rozhodnutím, že se budou na stará („pardon, starší“) kolena rozvádět, nebo rozpaky, když si děti mají rodiče, byť milované, nastěhovat každého zvlášť na čas k sobě.

Nicméně jakkoli přirozeně postavy ve všeobecně velmi dobrém hereckém provedení jednají, drobná výtka směřuje k tomu, že je děj rozehrán snad až příliš účelově, tak aby postihl všechno, co takzvaně hýbe světem současných rodin.

Nechybí homosexuální pár a otázky jeho přijetí bližními, nevěra, potíže s otěhotněním již ne zcela mladé ženy, a na druhou stranu těhotenství, které přichází nevhod. Jiskřivé dialogy i zmíněné herecké výkony však tento nedostatek vyrovnají.

Režie prvních dílů je trochu toporná, některé scény zbytečně natahované, jen pozvolna režisérky rozehrávají seriál, který by měl udržet pozornost diváků po šestnáct večerů.

Ze srovnání prvního a druhého dílu se nicméně zdá, že ty další se posunou kvalitativně vzhůru a že stojí za to dát Mozaice šanci.