RECENZE: Monstra vychovala monstra. Dahmerovi ale nesahají ani po kotníky

První série Murphyho antologie skutečných zločinů se stala před dvěma lety hitem Netflixu. Druhá řada, věnující se příběhu Lylea a Erika Menendezových, zpracovává nechvalně proslulý případ z roku 1989, kdy dva bratři z bohaté rodiny žijící v Beverly Hills zavraždili své rodiče.

Luxusní sídlo na Elm Drive, které před nimi obývali hudebníci Prince nebo Elton John, dodnes stojí a čítá sedm ložnic, devět koupelen, velký bazén, soukromý tenisový kurt a dvoupatrový dům pro hosty. Nedávno si nemovitost zakoupil nový majitel za 17 milionů dolarů (cca 384 milionů korun).

Případ Lylea a Erika Menendezových byl ze strany tvůrců odvážnou volbou a očekávalo se, že výsledek bude slabší než první série. Přesto se jim podařilo ze známého případu vytěžit, co se dalo.

I přes zbytečně dlouhou stopáž nám nakonec naservírovali kvalitně zpracovaný případ, který okatě nevnucuje nepodložené informace ani nás nenutí cítit spoustu sympatií či averze k hlavním aktérům.

Příběh vyprávěný na přeskáčku tak, aby nenudil diváky obeznámené s případem, zaujme především kvalitními hereckými výkony.

Hlava rodiny, José Menendez, který byl vedoucím pracovníkem společnosti RCA Records, a matka Kitty Menendezová byli 20. srpna 1989 zastřeleni svými syny pomocí brokovnic koupených na falešný řidičský průkaz.

Úřadům bratři řekli, že se vrátili z kina a našli své rodiče mrtvé. Nejprve padla do hledáčku detektivů mafie, později se ovšem jejich pohled stočil na bratry, kteří si po úmrtí rodičů užívali život v přepychu. I přes získanou svobodu a peníze Erika ale tížila vina natolik, že se svěřil svému terapeutovi, ten ve strachu o svůj život zase milence, ona později policii. Lyle nebyl o moc lepší, když si pustil pusu na špacír přítelkyni během telefonních hovorů z vězení.

V průběhu táhlých soudních procesů bratři jako důvod vraždy svých rodičů uvedli dlouholeté zneužívání ze strany otce a vědomé přehlížení těchto činů ze strany matky. Žalobci ovšem tvrdili, že jejich motivem byla snaha dostat se k rodinnému majetku.

Zda byli Lyle a Erik oběťmi sexuálního, fyzického a emocionálního zneužívání, nebo jen rozmazlené a nevděčné děti zbohatlíků, nechávají tvůrci nezodpovězeno. Monstra se nicméně opírají o šedé zóny případu a naznačují, že jejich důvody mohly být nepřehlednou směsicí obojího. Rodiče jsou vykresleni v nepříliš lichotivém světle, stejně tak ovšem i jejich synové.

Seriál začíná bizarním pohřbem rodičů, tedy méně známou scénou ze soukromí rodiny, která upoutá i ty, co mají případ skrz na skrz nastudovaný. Pokračuje vykreslováním detailů života bratrů v rodinném sídle a postupně odhaluje jejich motivace, včetně tvrzení o dlouholetém týrání ze strany otce Josého.

Velká část seriálu se odehrává v soudních síních nebo během rozhovorů s právními zástupci, což nemusí sednout každému. Hercům to ale dopřálo podstatně velké pole pro předvedení jejich hereckého umu.

Jako inspirace k paricidě (otcovraždě) bratrům posloužil film Billionaire Boys Club, což je pro diváka lehce alarmující vzhledem k tomu, jak moc poslední dobou trendují podcasty, seriály, filmy i dokumenty detailně popisující jednání vrahů a jiných zločinců.

Bratry zprvu zastupoval známý právník Robert Shapiro, ten ale nevěřil v jejich nevinu. A tak museli hledat nové zástupce a ve výběru bohužel neměli úplně šťastnou ruku.

Casting série se povedl, jedním z hlavních kladů seriálu jsou právě výkony herců. A to především Coopera Kocha v roli mladšího Erika, který předvádí citově nabitý výkon. Jeho postava balancuje mezi obětí a manipulátorem, což diváka nechává v permanentním napětí a nerozhodnosti.

Lyle (v podání Nicholase Alexandera Chaveze), který se zdá být celkově rozmazlenější a problémovější, postupně ukazuje svou lidskou tvář i jednoduchost. Když si snaží vydrhnout tupé v záchodě na své cele, je mu ho přece jen divákovi trochu líto.

Skvělý je samozřejmě i Javier Bardem (Tahle země není pro starý) v roli drsného otce Josého a Chloë Sevignyová (Americké psycho) jako rodinným životem znechucená Kitty.

K celkové atmosféře pak přispívají i další postavy, jako právnička Leslie Abramsonová v podání Ari Graynorové nebo Nathan Lane v roli investigativního novináře Dominicka Dunnea, jehož nešťastný příběh se zavražděnou dcerou Dominique (herečka z Poltergeista) zajímavě dokresluje situaci kolem soudů Menendezových.

Seriál se dotýká i širšího kontextu, včetně zmínek o dalším světově známém případu devadesátých let s O. J. Simpsonem, ten se ale nedokáže dostatečně propojit s hlavním příběhem.

Jak je u podobných sérií častou praxí, režie se zde ujalo hned několik jmen. A do celkového pocitu to tak vneslo zbytečně moc rozpolcenosti. Přesto některé epizody, jako například Bolestná minulost (v originále The Hurt Man), režírovaná Michaelem Uppendahlem (American Horror Story), nad jinými vynikají a vytvářejí silné napětí.

Jednozáběrový rozhovor bez střihů, kde Erik za extrémně pomalého přibližování kamery líčí svá traumata právničce, je jednou z emocionálně nejvýraznějších scén. Zároveň je zde ponechán prostor pro pochybnosti o pravdivosti jeho slov.

Lyle a Erik sice brutalitou nesahají Dahmerovi ani po kotníky, tvůrci Ryan Murphy a Ian Brennan ale dělali, co jen šlo, aby i tak vytvořili kvalitní a bohatou podívanou.

Seriál se tedy snaží mít přesah a nepojednává pouze o vraždách a motivacích, ale také o rodinné dynamice, psychických zraněních, utajované sexualitě a přístupu k výchově.

Zda jsou skutečná monstra Lyle s Erikem nebo José a Kitty, se bohužel jistě nedozvíme. Během smyšlených rodinných rozhovorů můžeme jen polemizovat, zda se vůbec někdy odehrály.

José prý trval na zocelování „na řecký způsob“ a Kitty dělala, že nic nevidí. Ať už to bylo jakkoli, hlavním problémem se zde jeví mezigeneračně se přenášející vzorce chování, jejichž řetězec je zpřetrhán doživotním žalářem obou bratrů. Jeden krutý čin tak možná ušetřil další generaci utrpení a oba bratři potřebovali (a možná stále potřebují) především kvalitní terapeutickou péči.

Monstra nabízejí pohled na fascinující a kontroverzní případ a v porovnání s jinými díly Ryana Murphyho působí sice méně kýčovitě, ale zároveň zůstávají méně komplexní ve své snaze o analýzu myslí kriminálníků.

Dopad výchovy je zde ale stejně jako u mnohých podobných případů evidentní. Fanoušci dramatických rekonstrukcí slavných vražd zřejmě ocení silné herecké výkony, ale nemusí být spokojeni, pokud očekávají třeba detailnější prošetřování činu. Od policistů se dozvíme jen, že „na mafii to vypadá poněkud ušmudlaně“.

Seriál se zároveň potýká s problémy v délce a struktuře. Devět hodin, na které je příběh rozdělen, přináší momenty, jež působí zdlouhavě. Opakující se motivy už nepřinášejí nové informace a slouží jen jako delší čas na rozmyšlenou (za který jsem ale já osobně byla vlastně vděčná), k jaké straně se nakonec přiklonit a zda si bratři zaslouží politovat, odsoudit, nebo od každého trochu.

Pokud se chcete nechat překvapit, jak to s bratry skončilo, dál už raději nečtěte. Bratři byli v roce 1996 usvědčeni z vraždy prvního stupně a odsouzeni na doživotí bez možnosti podmínečného propuštění. Svůj trest si již téměř třicet let odpykávají, oba se za mřížemi oženili a momentálně čekají na rozhodnutí ohledně návrhu na odvolání.

Jejich právníci totiž objevili nové důkazy, které by mohly potvrdit sexuální zneužívání ze strany Josého. V době vraždy bylo Lyleovi 21 a Erikovi 18 let, nyní za mřížemi oslavili 56. a 53. narozeniny.

Chvíli před vydáním druhé série Monster prozradili tvůrci svého vybraného kandidáta pro třetí řadu. Není jím nikdo jiný než legendární vrah od vedle Ed Gein, kterého ztvární charismatický Charlie Hunnam (Zákon gangu).

Tvůrci se tak budou moci vrátit od naleštěných aut a luxusu zpátky k odpudivým nechutným scénám a detailnímu pohledu do mysli šílence, čímž publikum oslnili u oceňovaného Dahmera. Ed se „proslavil“ mimo jiné tím, že exhumoval lidská těla a z jejich kůží a kostí si vyráběl šperky, masky nebo oblečení.