RECENZE: Medvědi versus Slováci. Sledujte, kdo (ne)vyhraje

Svými světy vás provedou tři protagonisté: ochranářka Vladimíra Fabriciusová, youtuber Radovan Haluza a politik Rudolf Huliak. Ke každému medvěd patří, stejně jako oblast Slovenského středohoří, Poľany. Právě tam žije v SR medvědů nejvíce, a proto zaznamenává i nejčastější konflikty s lidmi, včetně krvavých napadení.

Remo šest dílů sestavil z osmdesáti natáčecích dnů. Propojil je s pestrobarevným mediálním pokrytím tématu, unikátními záběry Haluzy. Ten se do přírody vydává pouze s kamerou/fotoaparátem.

„Medvědů se nebojím,“ tato věta ho spojuje s Vladimírou Fabriciusovou, jež s ním sdílí smutné dětství i lásku k přírodě, v níž zbraň spíš nepotřebuje. Reprezentuje platnou slovenskou legislativu, je mj. členkou zásahového týmu s „povolením“ zabíjet, člověka ochotného k dialogu se všemi, (skoro) za všech podmínek.

Nejradikálnějším z trojice je tak Huliak. Mám-li ho po zhlédnutí celého seriálu k někomu přirovnat v českém kontextu, vybaví se mi snad jen Filip Turek, europoslanec za Motoristy. Oba se staví do role obyčejných mužů, jimž jde o blaho jiných.

Dohromady dávají komplexní obraz světa, do nějž patří i velmi těžké otázky. Kdo je v krajině doma? Jsou to jen lidé, jak tvrdívají radikální politici? Mají se šelmy běžně střílet? A kolik? Chcete/chceme jejich maso jíst? Patří tříkolky, kola mimo značené cesty, do nepřístupného terénu? Je příroda kořistí, anebo učitelkou? Umíme ji/se respektovat? …

Režisér vám klade dotaz za dotazem. Hledání odpovědí nechává na vás, což mě dost bavilo. Třeba i proto, že jsem se díky němu o medvědech leccos dozvěděla.

Víte, že se chovají podobně jako divoká prasata, tedy chytře? „Lány kukuřice jim poskytují potravu, která nebývala běžná,“ shrnují ekologové. Jeden zemědělec to v jednom z dílů vtipně doplní: „Oni jsou snad vegetariáni.“

Anebo to, že mají v tlapách dvakrát větší sílu, než odpovídá jejich váze, případně to, že velcí samci žerou mladé, aby se mohli znovu spářit? A jen pro kontext, který vám tvůrci seriálu také dají: medvěd hnědý skutečně miluje vše, co roste, od borůvek po jahody…, k tomu rád mlsá mravence, larvy, nepohrdne ani slepicí, a tím (téměř) s lovením končí.

Potíž je, že tuhle nabídku, potravu si navykl hledat u lidí. „Ano, medvědi změnili chování. Přirovnal bych je ke kapitalistovi. Vědí, kde se nejsnadněji napakovat,“ shrnuje další postřehy o nich režisér, jemuž pod rukama vznikla zpráva nejen o medvědech.

Seriál je především portrétem země, v níž leckdy vítězí síla a hrubost, rozumu, vědě navzdory. Medvěd hnědý je v téhle „hře“ výhodné číslo na rozhýbané mocenské kostce. O čemž svědčí třeba fakt, že nikdo z vládnoucích politiků přesvědčivě nesdělí, kolik v SR žije medvědů. Jako by to bylo státní tajemství. Je jich tisíc až tisíc tři sta, jak tvrdí ekologové, anebo 3000, jak říkají myslivci?

Neustálé dohady o jejich (ne)zabíjení se tak přenášejí do rozhádané společnosti. Zvláště v situaci, kdy po letech přísného chránění nařizuje vláda Roberta Fica likvidaci stovek medvědů ročně, a zároveň čerpá evropské dotace na jejich ochranu.

Motiv strachu zkrátka skvěle funguje jako výtah k moci, jak seriál trefně zachycuje. A je jedno, zda jde o zvířata, o covid či uprchlíky. Ke zvolené strategii patří znejistění autorit, nedůvěra k výzkumům, odborným datům, útoky na nevládní organizace.

Když vše doprovází silácká prohlášení politiků: je to můj svět, všechno, co je kolem, mě nezajímá, zbytečný lov zvířat, manipulace, útoky na média, opozici…, jako Češku vyhlížející další volby mě opakovaně napadalo: ještě že tu máme „jen“ ta divoká prasata.

Jestli máte rádi zvířata, přírodu, rádi sledujete, kam kráčí Slováci, je Medvěd přesně tím, co vás na jaře nesmí minout. A jsem zvědavá, komu budete „fandit“? Medvědům? Anebo „obyčejným“ (myšleno populistům) či obyčejným Slovákům, kterým šelma skutečně komplikuje životy?