RECENZE: Malá Sibiř překvapí svérázným smyslem pro humor a spádem

Režisér a spoluscenárista Dome Karukoski (známý tituly Tolkien nebo Mrzout) vytvořil komorně pojatý a lehce, přesto zajímavě, matoucí film. Drsné finské prostředí se v něm kombinuje s černohumorným stylem spisovatele Anttiho Tuomainena, podle jehož románu z roku 2019 je film adaptován.

V odlehlé finské vesničce Hurmervaara (přeloženo do češtiny jako Krasílkov) panuje výrazný kontrast, kdy jasně zářivý sníh venku sousedí s tmavým dřevem a nažloutlým osvětlením interiérů.

Izolovaná, v teple zalezlá komunita má přesto dobrý přehled o tom, co se kde ve vesnici šustne.

Hlavním hrdinou je pastor Joel (Eero Ritala), kterému meteorit spadlý na střechu jednoho auta ve vesnici neskonale zkomplikuje život. Místo klidného prostředí kostela se ocitá uprostřed bizarní kriminální zápletky, ve které se potkávají zlodějíčci, granáty, meteorit a několik znepokojivých zjištění ohledně Joelova manželství s Kristou (Malla Malmivaara).

Atmosféra Malé Sibiře připomíná filmy typu Insomnie (odehrávající se na Aljašce), zkřížené s humorem a excentričností taktéž zasněženého seriálu Fargo. Jen možná ještě trochu víc šíleně. Mrazivá klaustrofobie slouží jako ideální kulisa pro postavy, které balancují mezi ušlápnutou každodenností a překvapivými činy.

Pastor Joel, ač působí nenápadně, je válečným veteránem, což mu dodává v krizových situacích překvapivou schopnost bránit se.

Vedle hlavní postavy se představuje řada vesničanů s velmi osobitými charaktery: bývalý závodník rallye Tarvainen (Tommi Korpela), koketní barmanka Karolina (Jenni Banerjeeová) či tichý, avšak hrozivý Petar (Rune Temte). Jejich postupně vykreslované charaktery přispívají k eskalaci humorně-dramatických scén, které občas přerůstají do překvapivě brutálních střetů.

Velkou předností filmu je práce s kontrasty. Drsná zimní krajina navozuje tíživou, až melancholickou náladu, zatímco ironické dialogy a absurdní situace do toho přinášejí odlehčení.

Zabírané pusté pláně a zasněžené lesy vizuálně podtrhují izolaci a vnitřní rozpoložení postav. Kamera jimi ale neztrácí příliš mnoho času, děj totiž jede stále neúprosně dopředu.

Malá Sibiř kombinuje dramatické vyprávění se syrovou realitou zimního Finska a s momenty překvapivého komického uvolnění. Některé scény mohou působit jako čistá groteska (omylem ukradený granát), jindy se děj vydává do temnějších kriminálních uliček.

Jak už bylo zmíněno, film kráčí svižným tempem, v němž se všechny odbočky nakonec vzájemně protnou a dojdou uspokojivého vyústění. Povedené je i vykreslení místních obyvatel jako drobných karikatur, které ale přesto neztrácejí na lidskosti.

Kombinace černé komedie, severské drsnosti a duchovního rozměru (Joelovy náboženské povinnosti versus výzvy všední reality) dává snímku neobvyklý ráz, který někomu sedne a jinému tolik ne. Přestože se v určitých okamžicích prolínání humoru a dramatu zdá být trochu neotesané, výsledná osobitost zaujme.

Pro diváky, kteří rádi objevují méně známé severské filmy, představuje Malá Sibiř povedené spojení originálních nápadů a upřímné syrovosti. Adaptace úspěšně zachycuje Tuomainenovu schopnost vyprávět šílené příběhy v kulisách zdánlivé obyčejnosti a dopřát jim i notnou dávku nadsázky.

Po leckterých filmech dnešní doby, které jsou psány podle stejných osnov a diváka už ničím nepřekvapí, se tak jedná o příjemnou změnu. Film ovšem nesmíte brát příliš vážně.

Malá Sibiř na vás nejspíš nevykoukne na úvodní stránce Netflixu, budete ji muset ručně vyhledat, ale pak ji najdete nejen s titulky, ale též s českým dabingem. Celé dílo provází vhodně zvolená mysteriózní hudba, která velmi napomáhá s budováním atmosféry, ať už jde o akční momenty, chvilky plné záhad či humornější scény.

Celkově jde o netradiční kousek, který se opírá o pohlcující mrazivou atmosféru, mix černého humoru, násilí a v neposlední řadě i o zajímavou paletu charakterů. Malá Sibiř tak navzdory svému zdánlivě ospalému zasazení dokáže vtáhnout do podivného, avšak fascinujícího světa, ve kterém se drobná jiskra absurdity dokáže pořádně rozhořet.