RECENZE: Komedie Bez polevy: Absurdní rivalita ze světa cereálií, které chybí poleva i posypky

Pokud dokážete na hodinu a půl odložit realitu, vypnout v sobě přísného filmového kritika a užívat si načechranou barevnou retro jízdu, jste na správné adrese.

Nedávno vypuštěný komediální počin platformy Netflix popisuje historii vynálezu Pop-Tartu a boj dvou konkurenčních firem se snídaňovými cereáliemi.

Sladké plněné pečivo, určené pro ohřívání v toustovači, sice v našich končinách moc neznáme a několik narážek pro nás tak zůstává skryto, i přesto ale film dokáže pobavit. A to i ty, kdo znají jen kakaové kuličky s králíkem na obale nebo jen klasické kukuřičné lupínky. Záleží však, co od komedie očekáváte.

Děj filmu se odehrává v roce 1963 v Michiganu a sleduje rivalitu mezi společnostmi Kellogg’s a Post. Dvě cereální impéria bojují o to, kdo jako první přinese na trh revoluční snídaňovou novinku.

S cílem rozdrtit konkurenci a odhalit něco z postupu na straně soupeře provádějí rivalové firemní špionáže prostřednictvím filmových kamer skrytých v mopech a na vysavačích.

Snad není třeba dodávat, že přestože se Bez polevy ohání svým založením na skutečných událostech, jedná se o fikci velmi přizpůsobenou žánru. Ve filmu tak není nouze o absurdní scény, přehnané reakce a za vlasy přitažené odkazy na americkou kulturu 60. let. Některé detaily a jména přesto zůstaly věrné skutečnosti.

Scénář i režii filmu obstaral známý komik Jerry Seinfeld, který nedávno oslavil sedmdesáté narozeniny. Podle vzhledu a energie byste mu jeho věk věřili jen těžko, ale na jeho tvorbě se přece jenom trochu podepisuje. Ztřeštěné komedie, které slavily úspěch před desítkami let, v dnešním jinak nastaveném světě bohužel neobstojí.

Jedná se o Seinfeldův celovečerní režijní debut. Sám ztvárňuje také hlavní postavu filmu, Boba Cabanu. Toho si napsal na tělo a není mu tak co vytknout, ale ani moc co vyzdvihovat. Tvář a komický šarm snímku dodávají mnohem více další klíčové postavy v podání Hugha Granta (Láska nebeská) a Melissy McCarthyové (Gilmorova děvčata). Hvězdné obsazení a pár povedených vtipů ale kvalitní komedii neudělají.

Pohled na korporátní rivalitu a inovace, které formovaly moderní gastronomii (pokud se tak dá oblast snídaňových cereálií nazývat), patří k tomu nejlepšímu, co snímek nabízí. Svěží a neokoukané prostředí vás dokáže velmi rychle vtáhnout a díky svižnému tempu vás snímek nenechá přespříliš přemýšlet.

Kdyby nechal, došlo by vám, že kromě hezkého prostředí a oblíbených herců se koukáte na něco, co už jste viděli milionkrát.

Týden po dokoukání si z filmu nepamatujete jediný vtip. Nebo možná jeden konkrétní, a to že „kouzlo cereálií tkví v tom, že jíte a pijete zároveň“. Není se tedy čemu divit, že ho někteří kritici nazývají nejzbytečnějším filmem posledních let. Na to má ale Seinfeld připravenou odpověď a brání se tím, že snímek neměl žádné jiné ambice než pobavit.

Reakce diváků jsou navzdory kritikám veskrze pozitivní, přesto ani u nich nesklízí film bujaré ovace. Originální téma, které by mohlo být jinak vnímáno jako suché nebo nikterak vzrušující, filmu Bez polevy rozhodně pomáhá.

Na druhou stranu pocit nedotaženosti a promarněných příležitostí, kdy šlo komedii povýšit na film s alespoň minimálním přesahem či sdělením, po dokoukání převládá.

Obsazení plné známých tváří láká k obrazovkám většinu diváků. Kromě již zmíněných se ve filmu objeví třeba komici Amy Schumerová (Jsem božská), Jim Gaffigan (Něco jako komedie), Bill Burr (Fotři) nebo herec Peter Dinklage (Hra o trůny). Dojem zanechá i mlékař v podání Christiana Slatera (The Public) a děti z popelnice, které nakonec hrají ve finálním souboji rivalů stěžejní roli.

Bez polevy je vizuálně pěkně zpracovaná komedie, která přináší ale téměř prázdný zážitek. Jak je pro Seinfelda zvykem, většinu času balancuje na hraně vtipu, kdy si divák není zcela jistý, zda zrovna velebí, nebo zesměšňuje americkou kulturu, zvyklosti a náturu. Pro mnohé je tak snímek odpad a pro jiného povedená bláznivá komedie.