RECENZE Hororové Týny: Žralok se vydal na výlet do Paříže. Úmorně a bez logiky

Po navenek nejviditelnější stránce to se Žraloky v Paříži, kteří zkraje června přistáli ve videotéce Netflix, vypadalo dobře. Akčního hororu se ujal Xavier Gens, jenž má pověst francouzského řezníka od své nechutné celovečerní prvotiny Hranice smrti z roku 2007.

Z režisérského křesla vede nový film dobře, avšak s materiálem, který mu připravila nezkušená scenáristická dvojice Yannick Dahan a Olivier Torres, mu to k ničemu není.

Počin s oxymorickým titulem je pochybný už od počáteční scény, která se odehrává u ostrova odpadků v Tichém oceánu. Skupina potápěčů a odborníků na podmořský život tam pátrá po odchované a očipované samici žraloka mako Lilith, jejíž jméno podle první nezbedné ženy světa slibuje strhující děj.

Zprvu klidná expedice se zvrtne a milovaná paryba po sobě zanechá zbytečné krveprolití, jež přestojí pouze hrdinka Sophia v podání Bérénice Bejové.

Příběh obrací list a přesouvá se do metropole nad Seinou, kde se má brzy konat triatlonový závod s hojnou účastí.

Sophia pracuje po pacifické tragédii v akváriu a pokouší se změnit ustrašený pohled společnosti na žraloky, kteří jsou v určitých případech neprávem považováni za nelítostné zabijáky. Živočichy brání také parta ekoteroristů, proti nimž brojí říční policie i starostka Paříže.

V momentě, kdy radar zachytí krajně nepravděpodobný výskyt žraloka ve městě, nechce politička kvůli blížící se exponované sportovní akci přijít o plusové body, a tak varování podceňuje a útoky všetečných novinářů odráží. Jenže signál se bohužel nemýlí a katastrofa na sebe nenechá dlouho čekat.

Nápad, že se zvíře navzdory přirozeným instinktům a sebezáchovnému pudu vydá stovky, neřkuli tisíce kilometrů od domova na místo, kde bude postrádat bezpečné prostředí i dostupnost potravy, je sám o sobě natolik absurdní, že se dá s přimhouřením obou očí strpět opravdu jen coby velmi odlehčená recese.

Parodii, která je pro přírodní horory příznačná, Dahan s Torresem nepředkládají a podle všeho berou svůj výtvor hodně vážně.

Klišovitě napsané postavy mluví a jednají tak, jako by snad šlo o naprostou samozřejmost, že se žraloci vypravují hluboko do vnitrozemských vodních cest.

Korunu takové nesmyslné tezi nasazují dalšími nelogičnostmi, když například ignorují existenci takzvané dekompresní nemoci, jež postihuje potápěče při rychlém vynořování a s ním spojenými prudkými změnami okolního tlaku.

Paradoxně naopak granáty z dob druhé světové války, jež údajně stále leží na dně Seiny, nejsou autorskou licencí. Před dvěma lety je tam místní autority skutečně objevily. K realističnosti se snaží přispět i naroubování zápletky na červencové olympijské hry. Tím veškeré úsilí o důstojné ztvárnění skomírá.

Když hororu schází soudnost, musí nastoupit zábava. Tvůrci, jakoby příliš zahledění do své zdánlivé geniality, ji zcela vynechávají, a tak je jejich výsledek nejen nezáměrně pošetilý, ale navíc nudný a se skoro dvouhodinovou stopáží ubíjející.