RECENZE Hororové Týny: Přijde dnes sociálka, nebo démon? Spasení o strašení moc není

Daniels, neprůbojná persona afroamerické kinematografie, pokračuje ve své neslané nemastné tvorbě i v nejnovějším snímku Spasení. Stejně jako v dřívějších titulech The United States vs. Billie Holiday, Komorník nebo Reportér se částečně opírá o reálný příběh.

Tentokrát jde o případ údajných nadpřirozených jevů, jež se měly odehrát v domě rodiny Ammonsových v americkém státě Indiana roku 2011. Už v roce 2018 je pod názvem Demon House do celovečerního dokumentu zpracoval lovec duchů Zak Bagans.

Podivné rojení černých mušek, záhadné zvuky vycházející ze sklepa i příznaky posedlosti ďáblem u jednoho z dětí, totiž iracionální chování, prohloubení hlasu, levitace nebo černota namísto bělma v očích – to všechno v médiích popsali dotčení příbuzní. Zneklidňující události je přiměly k provedení exorcismu a přestěhování se na novou adresu.

Ve filmu se jich scenáristický tandem David Coggeshall a Elijah Bynum pevně drží. S přepálenou, takřka dvouhodinovou stopáží jim však příliš dlouho trvá, než k nim dospějí.

Když k vylíčení kýžených paranormálních aktivit – až na pár skoupých návnad v průběhu děje – konečně přistoupí, stihnou je jen zbrkle podat v chaotickém závěrečném sledu, jenž přináší více škody než užitku.

Hlemýždí tempo vykompenzované přebujelým finále, které zahubí veškeré předešlé snažení, je ostatně častý nešvar současných hororových tvůrců.

Scenáristé Spasení se mnohem více zaměřili na dramatickou linku Latoyi Ammonsové, jež byla pod drobnohledem rázné babičky (hraje ji Glenn Closeová) a sociálních pracovnic ve skutečnosti – a je i na plátně coby protagonistka Ebony Jacksonová.

Postava ne zrovna svědomité, do sebe zahleděné matky samoživitelky (ztvárňuje ji Zlatým glóbem ověnčená herečka a zpěvačka Andra Day), jež má blíž k lahvi kořalky než k řádnému placení účtů a přiměřené výchově tří potomků, připomíná charakter Terezy Ramby v letos uvedeném Zápisníku alkoholičky.

Oběma představitelkám se přitom daří vystihnout bažení po pití, které silně přesahuje jejich zdravý úsudek i urputné úsilí okolí, aby s ním nadobro přestaly. Vcelku uvěřitelná studie ženy-notoričky se postupně promísí s očekávanými satanistickými motivy, nicméně docela jinak, než by se slušelo.

Laciný pokus o napodobení scén z ikonického Vymítače ďábla z roku 1973 se bohužel navíc zvrhává do jakéhosi propagačního materiálu, v němž se provolává sláva Ježíšovi a nejmenované církvi.

A ten se zároveň stane posledním hřebíkem do rakve do té doby průměrného a od této chvíle špatného hororu s promarněným potenciálem.