RECENZE: Druhá řada Odloučení potvrzuje, že patří ke špičce současné televizní tvorby

Seriál Odloučení kombinuje žánrové prvky sci-fi thrilleru s existenciálním dramatem a satirou na korporátní kulturu.

Premisa je jednoduchá, ale děsivá: zaměstnanci společnosti Lumon Industries podstoupí proceduru, která jim chirurgicky rozdělí vzpomínky na pracovní a osobní život.

Co na první pohled vypadá jako dokonalé řešení work-life balance, se rychle mění v dusivý experiment, v němž je lidská identita jen dalším majetkem firmy. Druhá řada ukazuje, že rozdělit člověka na půl není tak snadné, jak by si management či pracovník třídicího centra makrodat přáli.

Druhá série už nemusí zdlouhavě budovat pravidla světa, který již částečně známe. Právě proto se může naplno soustředit na postavy a jejich niterný rozklad. A tady seriál exceluje.

Prokreslené příběhy slečny Cobelové (Patricia Arquetteová), Irvinga (John Turturro), Dylana (Zach Cherry) a mnoha dalších postav tu mají svůj řád i smysl a přirozeně budují půdu pro hlavní linku.

Mark Scout v podání Adama Scotta prochází fascinujícím vývojem. Postupně balancuje mezi zlomeným mužem, který hledá v životě odpovědi, a pracovní verzí sebe sama, která v korporátní sterilnosti začíná chápat, že je součástí něčeho zlověstného. Ve finále druhé řady ukazuje, jak precizně dokáže mezi těmito dvěma polohami přepínat, a boj jeho dvou osobností dokáže vykreslovat i beze slov.

Neméně výrazná je Britt Lowerová coby Helly R. První řada ji představila jako tu, která přišla vše nabořit. Ve druhé ale její postava získává mnohem víc prostoru a hloubky. Lowerová je v roli odvážná, přesná, ať už jako vnitřkařka snažící se zorientovat ve firmě, nebo venkařka, která se musí poprat se svou rodinnou historií. Její linka by v méně promyšleném seriálu snadno sklouzla ke karikatuře, ale tady má každé její gesto i každá replika své místo.

Výraznou roli nyní hraje také Dichen Lachmanová jako Gemma, Markova manželka. Bez větších spoilerů lze říct jen tolik, že její postava tvoří jednu z nejdůležitějších vrstev druhé řady. Zároveň je zdrojem napětí, emocí i několika zásadních odhalení. Lachmanová tu rozehrává jemnou hru pomocí mimiky a gest, v níž její postava osciluje mezi člověkem s duší a člověkem bez duše.

A pak je tu Tramell Tillman jako pan Milchick. Už v první sérii se mu dařilo dělat z každé scény něco nezapomenutelného, ale letos dostává víc prostoru a naplno ho využívá. Jeho klid, úsměv a citelná podprahová hrozba, která visí ve vzduchu vždy, když se objeví, to vše zvládá přirozeně a s citem. Několikrát si tak krade scénu jen pro sebe a definitivně patří k nejsilnějším figurám seriálu.

Vizuálně i dramaturgicky zůstává druhá řada věrná tomu, co na Odloučení fungovalo už od začátku. Sterilní prostory Lumonu, šedivě působící svět tam nahoře, pečlivě vybrané rekvizity – všechno je zde přesně na svém místě. Minimalistický vizuál, žádná zbytečná okázalost, jen dokonale tísnivá atmosféra, v níž se můžete ztratit stejně jako postavy, které firma vyšle v jednom z dílů na „zábavný a odpočinkový“ výlet do sněhu pod stan.

Nechybí ani pro Odloučení typické jemně humorné chvilky. Právě ty dodávají příběhu na síle i lidskosti a diváka přitahují do ještě větší blízkosti postav.

Zvláštní zmínku zaslouží sedmá epizoda s názvem Chikhai Bardo. Tu režírovala debutující Jessica Lee Gagnéová, původně kameramanka seriálu, která perfektně nakopla tempo série a dokázala pracovat s gradací a atmosférou dílu s lehkostí i stylem. Její počin se řadí k vrcholům sezony a ukazuje, že kvalitní filmařina, stejně jako Markova žena Gemma, která je hlavní postavou této epizody, ještě neumřela.

Finále druhé řady už svou stopáží (hodina a čtvrt) naznačovalo, že se máme na co těšit. A taky že ano. Z deseti epizod je ta poslední nejfilmovější – dynamická, precizně vystavěná, napínavá, a přitom si zachovává lumonovský chlad a kontrolu.

Ač na papíře to může vypadat bizarně, tak scény s pochodující kapelou, obětováním zvířat i trýzněním bezdětné ženy rozmontováváním dětské postýlky zapadnou přesně na své místo. Mark se zde ocitne na nelehké křižovatce a počínání obou jeho verzí je pro diváka pochopitelné. Ať si vybere jakkoli, pravděpodobně nastolí nová pravidla hry.

Místo velkolepých explozí tu přicházejí (alespoň ve většině případů) klidné, o to mrazivější zvraty, které odkrývají nové informace, zatímco pokládají nové otázky. Žádné cliffhangery na efekt, žádné zbytečné natahování. Každý krok má svůj smysl, a i když je jasné, že nás čeká ještě další pokračování, druhá řada působí uspokojivě uzavřeně.

Za seriálem stojí Dan Erickson, pro nějž bylo Odloučení debutem. V rozhovorech se netají tím, že inspirací mu byla vlastní zkušenost z práce, kterou nesnášel. Fantazie o tom, jak by bylo skvělé vypnout a zapomenout na osm hodin v kanceláři, se postupně změnila v temné sci-fi podobenství o identitě a kontrole.

V čele režie zůstává Ben Stiller, který i v této řadě dohlíží na vizuální stránku a drží sérii v dokonale sevřených mantinelech. Snad ještě víc než v první sérii se zde snaží vytvořit uzavřený svět, kde je každá postava i prostor součástí systému, jenž divák pro nedostatek informací nikdy úplně nechápe. A právě tahle nejistota dělá Odloučení tak jedinečným zážitkem.

Že se tvůrčí tým trefil do černého, potvrzují i reakce diváků a kritiků, na Rotten Tomatoes se druhá řada drží s hodnocením 95 %. Fanoušci chválí nejen příběh, vizuální styl a výkony herců, ale i to, jakým způsobem druhá sezona prohlubuje svět a dává postavám prostor dýchat. Není proto překvapením, že v Apple TV+ už oficiálně potvrdili třetí řadu, což po takto silném závěru druhé série je rozhodně zpráva, která potěší.

Druhá řada Odloučení jednoduše potvrzuje, proč je tento seriál považován za jednu z nejvýraznějších televizních událostí posledních let. Chytrá, precizní a nekompromisní podívaná vám nedá nic jednoduše a úplně zdarma, ale když jí věnujete pozornost a nažhavíte hlavu, vrátí vám to s úroky. Každá postava, každý záběr i sebemenší detail tak postupně zapadají na své místo.

Od scénáře přes režii, kameru, střih, hudbu až po herecké výkony všech vnitřkařů i venkařů, to všechno v Odloučení i napodruhé funguje. Pokud někdo pochyboval, jestli si Odloučení udrží vysokou laťku po famózní první řadě, druhá série dává jasnou odpověď: nejenže udrželo, posunulo ji ještě výš. A dobrou zprávou je, že tohle všechno ještě nekončí, jen si budeme muset na další sérii opět nějakou dobu počkat.