RECENZE: Cestami Lídy Engelové

Název Cesty Lídy Engelové je symbolický. Jejím prvním rozcestím bylo rozhodnutí mezi láskou ke sportu a k divadlu. Zvítězilo to druhé a na DAMU vystudovala herectví. To jí ale připadalo jako příliš závislá profese a Engelová je nezávislá bytost až do morku kostí.

I proto se dokázala jako jedna z prvních žen u nás prosadit v do té doby ryze mužské režisérské profesi.

„Jak se člověk stane režisérem? Tak, že se za něj prohlásí. Jen pak musíte do konce života dokazovat, že jím opravdu jste.“ Autorem v dokumentu citovaného výroku je legendární britský režisér Peter Brook, s nímž Engelovou pojil nejen pracovní, ale i přátelský vztah. Stejně jako s řadou legend českého divadla – Miroslavem Macháčkem, Rudolfem Hrušínským, Danou Medřickou, Josefem Somrem, Jaroslavou Adamovou a mnoha dalšími.

Dostat do padesátiminutového dokumentu pestrou křižovatku cest Lídy Engelové je husarský kousek. Režiséru Viktoru Polesnému se ale skvěle podařilo obsáhnout ve zkratce široký záběr její činnosti, od Národního divadla a Kapesního divadla, jež založila s mimkou Zdenkou Kratochvílovou, přes Městská divadla pražská až po Dejvické divadlo, Violu, Ungelt i Kalich. A také scény v Ostravě, Liberci, Hradci Králové, Pardubicích nebo v Petrohradu.

Tam všude zanechala stopu svého divadla důvěřujícího textu, hercům i divákům. Divadla, které nikdy nezestárne, protože oslovuje široké publikum, probouzí jeho fantazii i emoce.

Polesný v dokumentu vystihl i její osobitý chytrý, suchý a ironický humor. O spolupráci s Lídou Engelovou vypovídají nejen dobře zvolené ukázky z jejích inscenací, ale i herci Jitka Smutná, Barbora Hrzánová, Lilian Malkina, Taťjana Medvecká, Radek Holub, Pavel Pavlovský či Monika Švábová. Shodují se v tom, že práce s ní je velmi náročná, ale dlouho se na ni vzpomíná. A Marek Eben vystihl její noblesní osobnost, když ji nazval anglickou lady českého divadla se vším, co k tomu patří.