Na návštěvě u Warnerů: Zde se rodí filmové i televizní hity

Jízda taxíkem ze západního Hollywoodu do Burbanku na losangeleském předměstí netrvá za klidného provozu ani čtvrt hodiny. Kopíruji jí cestu, jakou čtveřice vizionářských bratří Warnerových urazila za tři roky, kdy se z miniaturního, nepříliš vyhovujícího studia na rušné třídě Sunset Boulevard přesunula na jedenačtyřicetkrát větší plochu za hollywoodskými kopci, kde se dodnes pořádají prohlídky a kde se zároveň dosud natáčí.

Potkávám se tam s malou skupinkou Američanů a turistů z různých koutů Evropy, s nimiž se vydávám prozkoumat útroby studií Warner Bros. Komorní ráz mají prohlídky už od počátku sedmdesátých let, kdy je tu zavedli. Tehdy byl limit dvanáct osob a tucet je nás i dnes. Neznamená to, že by o návštěvu nebyl zájem. Sotva ji zahájíme, je nám v patách obdobně početná parta.

U vchodu nás vítá bodrý průvodce Mark, jemuž stříbrná čupřina na hlavě očividně neubrala na nadšení pro profesi. Z hlavní budovy s pokladnami, kde nejlevnější vstupenku na exkurzi pořídíte za 73 dolarů (v přepočtu asi 1700 korun), nás bere kýženým směrem - ven, na palubu golfových autíček.

„Prosím vás, nepadejte, nemluvte a proboha hlavně ani nedýchejte,“ žertuje se širokým americkým úsměvem průvodce a šofér v jedné osobě, zatímco kontroluje, že jsme si zapnuli bezpečnostní pásy. „A pokud budete mít nějakou otázku, nedívejte se na mě…“

Rychlostí, která nám dovoluje se náležitě kochat, projíždíme exteriérovými prostory zvanými backlot, jež obklopují jednolité betonové budovy filmového studia. V areálu se aktivně natáčí. Každá prohlídka je proto jedinečná podle toho, jaké kulisy tu produkce mají zrovna rozestavěné.

Mark se mezitím zajímá o naše nejoblíbenější filmy a seriály. Kdosi pronese Pán prstenů. „To byste se museli vydat na Nový Zéland,“ pohotově odvětí průvodce. „Tohle je Hollywood, tady to jenom předstíráme.“

Napodruhé padnou tituly Přátelé, Teorie velkého třesku nebo Gilmorova děvčata - a to už jsme tu správně…

Čas do chvíle, než budeme moci vystoupit z vozu a podívat se na místa, kde se tyto televizní hity rodily, nám Mark krátí vyprávěním o historii zakladatelů. Ta se začala psát ještě dříve než v roce 1923, kdy se oficiálně zrodila filmová studia Warner Bros., a to koncem devatenáctého století.

Tehdy ještě trojice sourozenců, k nimž v emigraci přibyl nejmladší z bratří, se z vesnice Krasnosielc, nacházející se zhruba sto kilometrů severně od Varšavy, dostala na lodi do bájných Spojených států se svou matkou polskou Židovkou. Do nového domova odpluli rok poté, co se v marylandském Baltimoru usadil jejich otec.

Původní příjmení, které podle pramenů znělo buďto Wonsal, Woron nebo Wonskolaser, si rodina poangličtila na Warner. Ze Szamuela se stal Sam, z Hirsze Harry a z Aarona Albert. Poslední syn Jack, narozený roku 1892, byl již americký rodák.

Příběh, který se dále odvíjí, připomíná americký sen. Kluci se v náctiletém věku nadchli pro zbrusu nové médium, když brigádničili coby promítači na východním pobřeží. Roku 1903 otevřeli vlastní kino v Pensylvánii, rok nato založili distribuční společnost. O deset let později svět zachvátila válka, a to už filmy začali i vyrábět.

Zkraje dvacátých let, kdy díky bankovní půjčce formálně točili pod hlavičkou Warner Bros. Pictures, je před možným krachem kvůli silné konkurenci zachránil psí hrdina, legendární německý ovčák Rin Tin Tin.

Ke štěstí v nejistém oboru jim pomohl i berlínský rodák Ernst Lubitsch, kterého obsadili jako hlavního režiséra studia a jehož film Líc a rub manželství z roku 1924 se stal hitem.

V polovině dvacátých let přesto bratři Warnerovi stále patřili mezi nepříliš vlivné filmaře. Jejich status se zásadně změnil roku 1926, kdy zariskovali a investovali na tu dobu nevídanou částku 422 tisíc dolarů do prvního zvukového filmu Jazzový zpěvák, který znamenal soumrak němé kinematografie.

Warner Bros. najednou byli pojem. Díky příjmům z průkopnického projektu, které šestkrát převýšily rozpočet, mohli v témže roce otevřít nové pětadvacetihektarové studio v Burbanku.

S prvními prohlídkami pro veřejnost tam začali až roku 1972. Do té doby do něj mohli nakouknout jen jejich přátelé a zvláštní hosté. Na rozdíl od nedalekých studií Universal, která jsou zejména o atrakcích, si Warnerovi odjakživa drží řemeslný a poučný charakter prohlídek.

„Nic nepředvádíme ani nesimulujeme. Chceme poskytnout vhled do průmyslu, o němž má většina lidí mlhavou představu,“ prohlásil v sedmdesátých letech tehdejší nejoblíbenější průvodce Dick Mason, jenž později povýšil na manažera areálu.

„Vzpomínáte si na fotku herců ze seriálu Přátelé po natočení poslední epizody, jak se vyšňoření procházejí po ulici se šampaňským v ruce? Tak ta vznikla právě zde,“ vtáhne nás Mark zpátky do přítomnosti, když zastaví vozidlo na takzvané Newyorské ulici, jež v backlotu vyrostla v roce 1930.

Okamžitě se mě zmocní pocit, jako bych se teleportovala na Manhattan. Na několikapatrových cihlových domech, které se před námi rozkládají, nechybí příznačná mřížoví ani požární schodiště. Vše je však jen iluze, budovy jsou prázdné a ve skutečnosti z překližky.

Fenomenální Přátelé čítají deset řad, které téměř vždy vznikaly ve zdejších studiích. Tvůrci komplex opustili jen vzácně. Vyjeli například do Londýna, kde se natáčely scény okolo svatby Rosse a Emily.

Na místě, kde stojíme, se Chandler v podání loni zesnulého Matthewa Perryho snaží dohonit joggující přítelkyni svého nejlepšího kamaráda, do níž se zamiloval. „Udělali mu tu takovou překážkovou dráhu. Štáb přidal na plac pár žlutých taxíků a popelnic,“ navazuje Mark. „Poučení? Nikdy byste neměli pálit za holkou svého kámoše.“

Jedna lokace se rovná nespočtu scén z různých filmů. Hned v sousedství ukazuje Mark na schodiště, po němž šplhal Tom Holland alias Spider-Man. Obráceně z něj padal Jim Carrey ve filmu Maska, když utíkal před bytným, jemuž neplatil nájem.

O kousek dál pak vidíme místo, kde se natáčely sekvence ze snímků Největší showman, Blade Runner nebo Poslední samuraj, v němž se ulice nejzalidněnějšího amerického města přetvořila na výjev z Japonska.

„Co takhle zajet na návštěvu do městečka Stars Hollow v Connecticutu?“ navnadí nás Mark na místo, kde se z převážné části natáčel úspěšný seriál Gilmorova děvčata.

Na takzvané Středozápadní ulici, kam nás záhy bere, je stejně jako v celém areálu pětašedesát procent kulis skutečných, což znamená, že jsou použitelné zvenku i zevnitř, respektive v přízemí. Schody nevedou nikam, ve falešném patře jsou zavěšeny kamery a přístroje pro nahrávání zvuku. Domy tu také mívají dvojí průčelí z protilehlých stran, v seriálu či ve filmu tak budí dojem dvou různých nemovitostí.

Průvodce podotýká, že práce se stabilními kulisami, které se jen kosmeticky upravují, je typická pro americkou produkci. V Evropě je to jinak. Tamější studia mívají otevřená prostranství, kde se načas postaví kulisy, po skončení projektu se zbourají a příště se postaví docela odlišné.

Po válce bylo ekonomicky příznivější točit v Evropě než v USA. Dnes je naopak nejvýhodnější natáčet v pevných studiích, kde je spousta prostoru s dobrým zázemím a nepřetržitou ostrahou, takže štáb není nutné přesouvat.

Přijíždíme do pitoreskního městečka, kde se kromě Gilmorových děvčat natáčely třeba i Prolhané krásky. Stejně jako mé souputníky mě Mark zachytí na takřka povinné fotce ve zdejším altánku. Poznají ho i milovníci filmů pro pamětníky.

V roce 1955 se malebným náměstím procházel James Dean ve filmech Rebel bez příčiny nebo Na východ od ráje, než jeho život nečekaně zhasl při tragické nehodě, když bylo herci pouhých čtyřiadvacet let.

Nejen Gilmorky, ale i jiné seriály a filmy, které tu vznikaly, se často odehrávají na místech se čtvero ročních období.

Jenže Los Angeles má trvalé středozemní klima připomínající věčné jaro, které se v červenci a srpnu přelije do nefalšovaného horkého léta. Jak je tedy možné, že se hrdinka seriálu Lorelai navlečená do kabátu, čepice a rukavic častokrát nechává slyšet, že cítí sníh?

„Vločky, které na ni padaly, byly ve skutečnosti kousky šťouchaných brambor,“ zbourá Mark mou vidinu použitého sněžného děla.

„Zem, kterou kameramani zabírali z větší dálky, pokrývaly sněhobílé deky. Kvůli celoročně jasnému losangeleskému světlu se na čočky kamer nasadily speciální zimní filtry. Jen to museli vydržet nabalení herci a herečky,“ směje se.

Nakrátko se přesouváme do nahrávacího studia zvuku, kde nesmíme nic zvěčňovat, jelikož se tam chystá výprava utajeného budoucího projektu. Odtud autíčky pokračujeme do závěrečné části prohlídky ve Stage 48, kde se s námi Mark loučí a doporučuje si na zbývající vnitřní expozice vyhradit dostatek času. Neuvidíme toho prý totiž zrovna málo.

Začíná se v Central Perk, místě, kde se scházejí Ross, Rachel, Chandler, Joey, Monica a Phoebe. Jde nicméně o skromné výdejní okénko s pár stolky, kde se lze občerstvit.

„Skutečná“ kavárna ze studií stejně jako celý plac odsud dávno zmizely, jen se v roce 2021 mimořádně ukázaly v televizním speciálu Přátelé: Zase spolu.

Návštěvníci přesto mohou vystát frontu a nechat se zaměstnanci vyfotit v prostoru, který podnik evokuje ikonickým gaučem i dalšími prvky. Neodolám ani já. A stejně tak si dělám památeční snímek na poslední zastávce v exteriéru, kde můžeme naživo zhlédnout tryskající fontánku, která se objevuje ve znělce tohoto seriálu s chytlavou písní I’ll Be There for You od kapely The Rembrandts.

Vracím se do síní, kde si prohlížím kostýmy z klasických warnerovských děl, kupříkladu My Fair Lady s Audrey Hepburnovou nebo Casablanky s Ingrid Bergmanovou a Humphreym Bogartem.

K vidění tu ale jsou i obleky z novějších titulů včetně předloňského Elvise v režii Baze Luhrmanna nebo z proslulého fantasy seriálu Hra o trůny.

Samostatnou kapitolou je New Grand Finale otevřené za koronavirové pandemie. Láká povětšině děti. Nadšeně tu pobíhají mezi vystavenými rekvizitami ze série o Harrym Potterovi a přidružených filmů Fantastická zvířata, které podmanivým příběhům o kouzelníkovi dějově předcházejí.

„Pokud náhodou neutratíte dost peněz v restauraci, můžete to napravit v obchodech se suvenýry, jimiž se dostanete k východu,“ vybavím si Markovu větu, když si po dlouhé návštěvě klestím cestu ven.

Do všední i neobyčejné, někdy smutné, jindy veselé reality, která na své zhmotnění v továrně na sny teprve čeká.