Článek
Koho ztvárňujete v Případu tanečnice?
Hraju ředitelku taneční školy, kde dojde k vyšetřované tragické události. Během absolventského představení je zavražděna studentka a kriminalisté rozplétají, kdo se jí mohl chtít zbavit. Má postava je opět střihem drsné manažerky, která jde tak trochu přes mrtvoly.
Role silných a sebejistých žen jsou pro vás typické. Vnímáte se tak i v civilu?
Snažím se žít rovně a nedělat přešlapy. Nejspíš nějaké rysy síly vykazuji. Ne že bych se tak sama vnímala, ale slýchám to o sobě ze svého okolí. Moc bych si přitom přála ztvárnit nějakou submisivní ženu.
V divadle sice máte větší přístup k barevnosti a různorodosti rolí, ale stejně jsem častěji obsazována jako kriminalistka nebo třeba patoložka.
Zeptala jste se někdy režisérů nebo producentů, proč tomu tak je?
Ne, mě to ale neuráží. Popravdě čím větší svině, tím větší zábava pro herečku. Snažím se dané postavy nehodnotit, naopak najít jejich způsob myšlení, porozumět mu a obhájit si ho sama před sebou.
Kristýna Frejová v roli ředitelky taneční školy v minisérii Případ tanečnice
Právě natáčíte třetí řadu Zákonů vlka, v nichž ztělesňujete soudní lékařku. Jaký vztah jste k této hrdince našla?
Ta je mi zrovna povahově asi nejblíž. Jde o ženu, která možná až posedle miluje svou práci a taky má ráda stejnou hudbu jako já, což je mi milé.
Jako bonus je od druhé řady zahrnuta milostná linka s postavou chirurga v podání Martina Fingera, která rozhodně není bez komplikací a ve třetí sérii směřuje k zajímavé pointě. S Martinem se známe už od studií, to se pak točí samo.
Díváte se ve volném čase na své herecké výkony?
Obvykle pět večerů v týdnu hraju v divadle nebo jsem se souborem na zájezdě, takže to není příliš reálné. Ani nemám televizi. První dva díly Případu tanečnice jsem si ale zpětně pouštěla na počítači a byla jsem s nimi spokojená. Musím pochválit mladé herecké kolegy. Vyučuji na Vyšší odborné škole herecké, kde takové talenty sleduji.
V případě seriálu ZOO Nové začátky, k němuž nově píšu scénáře, jsem navíc zvědavá, jak vypadá finální verze. Dívání se pro mě představuje adrenalin.
S postavou v podání Martina Fingera má Kristýna Frejová v seriálu Zákony vlka milostnou linku.
Jak se to seběhlo, že jste se stala i scenáristkou?
Oslovil mě tvůrce seriálu Ivan Vodochodský, kterému jsem asi půl roku předtím psala, že jsem vydala knihu a láká mě si zkusit scenáristiku. Nejprve mě nechal napsat jeden díl. Čekala jsem, že budu tvořit jenom dialogy. Dorazil mi však scénosled a epizodu jsem měla napsat se vším všudy.
Je to velká hozená rukavice, psaní dialogů mě ale moc baví. Mám výhodu, že dobře znám prostředí, v němž se seriál točí, tudíž vím, co je a není možné zrealizovat. Léta letoucí znám většinu kolegů, kteří v ZOO hrají. Snažím se své díly psát s humorem a tak, aby je to bavilo hrát.
Zmíněné memoáry Potměchuť jste vydala před dvěma lety. Vypsala jste se tehdy ze všeho, z čeho jste potřebovala?
Na memoáry mám, myslím, ještě čas. Potměchuť jsem napsala podle deníkových zápisků, které vznikly během mého pobytu ve tmě. Beru to za uzavřený projekt, odevzdanou radost i bolest. K životní fázi, o níž jsem psala, se už vracet nechci.
V hlavě mám teď tři náměty, které bych ráda rozvedla. Jde o scénáře, jeden film a dvě minisérie napěchované černým humorem. Přijde mi, že ten je v Česku zatím taková odstrkovaná disciplína.
Mám osmnáctiletou dceru Ráchel, která je odchovaná na drzých seriálech typu Euforie nebo Černé zrcadlo. Píše scénáře, za rok se chce hlásit na režii na FAMU. Také skrze ni vidím, že korektnost není cesta.
Pokud nenajdeme odvahu být v tvorbě větší pankáči, nic se u nás nepohne. Samozřejmě je všechno o penězích. Nikdo nechce financovat dílo s nejistým výsledkem. Jenže díla točená takříkajíc na jistotu ve vás ve finále příliš emocí nerozbouří.
Herečka Kristýna Frejová
Kdyby to Ráchel s FAMU vyšlo, dovedete si představit, že by vás režírovala?
To je ještě ve fázi sci-fi. Myslím si ale, že k tomu nedojde. Nedávno jsme byly společně pozvané do nejmenované televizní soutěže, kde týmy tvoří herecké osobnosti a jejich děti. Účast jsem nepřijala, protože Ráchel absolutně odmítá být mediálně jakkoli spojována se mnou.
Vůbec to však neznamená, že bychom neměly hezký vztah, naopak. Prostě si chce sama prošlapat cestu. Nechce být byť jen náznakem vnímána jako protekční dítě. I díky tomu, že máme odlišné příjmení, si myslím, že má velkou šanci a všechny předpoklady žít svůj vlastní příběh.
