Článek
Jeho příběh byl opakovaně zpracován. Nejnověji Voyo/Oneplay Originál každý pátek nasazuje díl seriálu Král Šumavy: Agent chodec (režie Damián Vondrášek). V šesti epizodách provází diváky Hasilovými osudy, kdy se již ví, co dělal a dělá, a kdy se musí rozhodnout, jak bude vypadat jeho budoucnost.
Platforma tím navazuje na svůj předešlý úspěšný projekt Král Šumavy: Fantom temného kraje (režie David Ondříček a Damián Vondrášek). Tvůrci Voyo/Oneplay přitom rozhodně nejsou prvními, kdo po dobrodružném příběhu sáhl.
Většina lidí vyrůstajících před rokem 1989 si v souvislosti s Hasilem vybaví především snímek Král Šumavy režiséra Karla Kachyni. Byl natočen v roce 1959. Tedy v době, kdy si jeho blízcí a známí odpykávali nespravedlivé tresty v socialistických věznicích.
Další projekty následovaly po sametové revoluci. Patří k nim dokument Zpráva o Králi Šumavy (2001) režisérky a scenáristky Kristiny Vlachové. Případně komiksové zpracování událostí Ondřeje Kavalíra, Vojtěcha Maška a kreslíře Karla Osohy.
Společně vytvořili tři knihy: Na čáře (2018), Agent-chodec (2019) a Opona se zatahuje (2020). Hasilův příběh zaznamenali na šesti stech tiskových stran. Vytěžili v nich jiný román, Návrat Krále Šumavy (2012) od Davida Jana Žáka.
Nejblíže událostem je asi dokument Králové Šumavy režiséra Krise Kellyho, který šel do kin loni.
Obyčejný život se nekonal
Hasil podobné projekty moc nevítal. Spokojený, jak říkával, nebyl téměř s žádným ztvárněním svého života. „Já a hrdina? To těžko,“ opakoval stále dokola s tím, že dělal jen to, co bylo nutné.
„Nikdy jsem nevěřil, že Češi dokážou být k sobě tak zlí,“ obvykle k tomu dodával s tím, že všem po únoru 1948 poměrně dlouho trvalo, než jim došlo, že je skutečně zle.
Žili si zkrátka své „obyčejné“ životy, dějinám navzdory. On sám sloužící v SNB, kam nastoupil ještě před únorem 1948, byl tehdy zamilovaný. Politiku – ostatně jako všichni v jeho rodině – neřešil.
Chtěl se ženit, čekal vytouženého syna. Jenže osud s ním měl jiné plány… Stal se jedním z nejznámějších převaděčů desítek lidí, kteří museli/chtěli opustit komunistické Československo a žít ve svobodě. Řada z nich by bez něj, bez jeho pomoci téměř jistě skončila v brutálních věznicích a na popravištích.
Holkař jsem nebyl
Ve spleti výmyslů a polopravd, které se na něj časem nabalily, důsledně odmítal hlavně tvrzení, že byl „holkař“ (seriál Voyo Davida Ondříčka Král Šumavy: Fantom temného kraje, 2022, i kniha Návrat Krále Šumavy od Davida Jana Žáka, 2012).
Celý život věřil v boha a věrnost považoval za důležitou osobní hodnotu. Právě ta ho přivedla k pomoci druhým, za niž byl posléze odsouzen. Z vězení však dokázal uprchnout.
Hranice do Bavorska překonal tam, kde to znal. Na Šumavě. Byl přitom zraněn. I na svobodě stále doufal – podobně jako mnozí jiní –, že socialismus brzy padne. Vstoupil proto do služeb americké zpravodajské služby a znovu a znovu se do ČSR vracel.
Převaděčskou činnost ukončil v roce 1953, kdy se hranice nepropustně uzavřely. Rok nato odjel do Ameriky. Domů, na Šumavu se začal pravidelně vracet po sametové revoluci. Kraj stále považoval za domov, o nějž přišel kvůli komunistickému režimu.
„Tátu jsem prvně viděl ve 43 letech,“ zavzpomínal na něj jeho syn Josef Vávra při nedávné premiéře nového seriálu na Voyo/Oneplay. Příjmení nosí po matce Marii, narodil se jako nemanželský. Jeho rodiče se vzít nestihli, ač chtěli.
Těžké hledání vazeb
Život neměl vůbec snadný. Ve vězení skončili „za tátu“, jak bývalo zvykem, jeho maminka Marie, babička a děda Vávrovi a jeden strýc. Po jejich zatčení se o něj staral dědečkův bratr Karel Vávra se ženou Helenou z Volar. Po návratu z vězení se ho ujala babička Anna Vávrová. Jeho maminka na ní péči nechala i poté, co se sama vrátila z vězení.
Josef Hasil starší zemřel v roce 2019 v Chicagu. Byl tam, jak se ohlížel v dokumentu Králové Šumavy, šťastný. Dokázal se uplatnit. Tři desítky let se živil jako kreslič pro automobilku General Motors. Šumavu, jak rád říkával, stále miloval.
Rozbité rodinné vztahy se mu ovšem obnovit příliš nezdařilo. Se synem se – nezávisle na sobě – shodli mimo jiné v tom, že najít společnou řeč pro ně bylo velmi těžké.
Josef Hasil (1924–2019)
- Pocházel ze skromných poměrů početné šumavské rodiny, ve 24 letech nastoupil k pohraniční posádce na česko-německo-rakouském trojmezí. Pomáhal lidem při útěku z komunistického Československa. Převáděl exministry, exposlance, kněze i maminky s dětmi. Pomáhala mu v tom rodina i přátelé.
- Vyrůstal v Zábrdí se sedmi sourozenci, starala se o ně jen matka, otec je opustil.
- V prosinci 1949 se policisté u Českých Žlebů dostali do jeho blízkosti. Během přestřelky byl jeden příslušník SNB smrtelně zraněn.
- Z lágru dokázal po půl roce věznění utéct a dostat se do Západního Německa. Odtud se vrátil do ČSR jako agent americké zpravodajské služby CIC (předchůdce CIA), jeho výzvědná skupina poskytovala na Západ cenné informace.
- Svou převaděčskou činnost musel ukončit po zadrátování hranic v roce 1953, rok nato odjel z Bavorska do USA. V roce 2001 dostal od tehdejšího prezidenta Václava Havla vyznamenání – medaili Za hrdinství.
- Jeho syn Josef se narodil 16. ledna 1949 v Prachaticích. To už byl ve vězení.
- V procesech s jeho pomocníky byly odsouzeny desítky lidí. Kromě Vávrových skončila ve vězení téměř celá rodina Hasilových, jeho sestry a bratři si dohromady odseděli desítky let. Jeho bratr Julius rovněž uprchl a žil v USA. Bratra Bohumila zastřelili policisté při pokusu o přechod hranice v září 1950. Z Německa, kam utekl i s manželkou, se vracel do Čech pro ročního syna.
