Jsem rád, že jsem byl přizván jako skladatel, říká Ondřej Brzobohatý k seriálu To se vysvětlí, soudruzi!

Měl jste představu o motivu, který bude protínat všechny díly?

Na tomto seriálu je pro skladatele úžasné to, že režiséři Matěj Chlupáček a Michal Samir věděli, co od toho chtějí, protože jsem s každým dílem série dostal i referenční muziky, které měly navozovat atmosféru konkrétního dílu, a samy o sobě fungovaly skvěle. Ne že bych je vykradl, ale hodně jsem vycházel z nálady, kterou ty odkazy na hudbu navodily. Bylo úžasné a neskutečně zábavné v každém díle pracovat s odlišným žánrem.

U režisérů bylo evidentní, že jsou naučeni ze všech těch hollywoodských bijáků, které máme všichni rádi, té žánrovosti. I já jsem si pak někde mohl dovolit citovat jemný motiv například od Howarda Shorea z Mlčení jehňátek anebo Wojciecha Kilara, který složil hudbu do filmu Drákula.

Je úplně jedno, že to skoro nikdo nepozná, ale já jsem se na tom obrovsky bavil. A podle mě třeba můj blízký kamarád Ondřej Brousek bude křičet radostí, že něco takového vůbec lze. To byla jedna z velkých radostí, které jsem mohl zažít právě při tvorbě hudby k seriálu To se vysvětlí, soudruzi!.

Jaká hudba nebo píseň by mohly zůstat v povědomí diváků?

Celou sérií se prolíná několik noir motivů. Jeden z nich se vyskytuje s postavou Vojty Beka a poprvé se objeví, když Vojta přichází do Ústavu paranormálních jevů. Ten se tedy spolu s ním objevuje v každé epizodě a je to takový odkaz na detektivkové noir filmy 50. a 60. let, Hercula Poirota nebo Bondovky a tak podobně. Já jsem si už od malička moc přál a toužil jsem po tom, abych složil právě bondovku.

V tomto projektu jsem mohl tyto touhy aplikovat, protože jsem společně s Ondřejem Brouskem, kterého jsem poprosil o pomoc, jelikož jsem měl hodně práce se scénickou muzikou, jednu bondovku opravdu vytvořil. Je to vlastně závěrečná píseň, kterou diváci mohou slyšet, když na obrazovce běží titulky.

Nazpívala ji Dasha, Ondra Brousek složil hudbu, já napsal text a celé jsme to dali dohromady a nahráli s velkým orchestrem. Mám z toho ohromnou radost. Píseň se jmenuje My Comrade, tedy Můj soudruhu nebo Můj kamaráde, ale vlastně je to myšleno spíše jako Můj soudruhu, a ta se objeví právě i v tom posledním díle.

Jeden díl bude i o trampech. Objeví se nějaká píseň typu Rosa na kolejích?

Petr Ostrouchov napsal krásnou trampskou písničku, kterou otextoval režisér tohoto dílu, Michal Samir. Tu trampové zpívají v osadě a já ji následně ještě doaranžoval do chvíle, kdy jsou všichni vyslýcháni.

Z ničeho nic to nakonec působí jako muzikálové číslo, takže je to opět taková parodická pěst na oko. V seriálu funguje mnoho podobných věcí, které parodii podtrhují. Obecně jsem moc rád, že existuje televizní seriál, v němž je dobrý, vkusný a kvalitní humor, protože to je dneska už skoro vzácné.

V této epizodě jsem si navíc dovolil citovat jednoho z velikánů filmové hudby, Ennia Morriconeho, kterým jsem se inspiroval k hudbě pro scénu, kdy se výzkumníci chystají v různých převlecích do trampské osady.

Co je pro vás paranormálno?

Musím říct, že pro mě osobně je paranormální to, že jsem vůbec mohl u tohoto krásného seriálu být, že jsem byl přizván jako skladatel. Jsem za to obrovsky šťastný.