Jiří Vejdělek: V milostných vztazích prožíváme nenápadnou revoluci

Netajíte se, že tancujete špatně, přesto rád. Jak se vám tanec režíroval?

Rád režíruji věci, které sám tak dobře neumím. Tančit lépe než já je celkem snadné. Mám osobitý způsob tance, divím se, že mě víc nezvali na předtančení na plesech. Sice by to nebylo moc velké pokoukání, ale aspoň by se pak už nikdo nebál přijít na parket a pořádně to rozjet.

Máte oblíbený taneční styl?

Rozhodně divočinu. Ale kdybych si měl vybrat ze dvou základních druhů, latinskoamerické tance jsou mi bližší než standardní. Při latině se můžu rozvlnit bez ohledu na svou artrózu. Líbí se mi temperament a vášeň, která je s ní spojená.

Je natáčení tance v něčem specifické?

Není tam tolik textu, je víc o promýšlení záběrů a obrazů. Musí se nacvičit choreografie, nejprve bez, pak i s kamerami. Následně se záběry skládají tak, aby scéna nebyla moc dlouhá a tanečníci v ní podali co nejlepší výkon.

Při natáčení jsem měl k ruce skvělou tanečnici a choreografku Terezu Pruckovou, jež hlídala, že kroky a pohyby herců odpovídají těm, které nadřeli při trénincích.

Muži v tanci vedou, doma už to pravidlem nebývá. Vnímáte krizi mužství, o níž se mluví nejméně dvacet let?

Krize mužství podle mě neexistuje. Naopak bych řekl, že mužství je na vzestupu. Jako muž se chce mít kdekdo bez ohledu na pohlaví. Ženy chtějí dosáhnout stejných svobod a příležitostí, jaké mají muži.

Proměna partnerských rolí mě dlouhodobě zajímá. Neustále studuji změny v milostných vztazích. Vypadá to nenápadně, že jde jen o lásku a o to, jak budeme vychovávat děti. Myslím si ale, že teď v tomto směru prožíváme doslova revoluci.

Myslíte ve smyslu, že ženy neustále bojují o širší zrovnoprávnění?

Některé ženy tvrdí, že světu vládne patriarchát a že je zapotřebí to změnit. Jenže patriarchát tu je tisíce let. Se zájmem proto sleduji, jaký jiný plán ženy mají a jaké uspořádání si představují. Pokud se současné nastavení změní, patrně vytvoříme novou civilizaci. Doufejme, že se to na rozdíl od většiny revolucí obejde bez velkého krveprolití, v klidu a s láskou.

Na Tanečních jste spolupracoval s debutující scenáristkou Ivanou Hokrovou. Jak jste vybalancovali mužský versus ženský pohled na rodinu a vztahy?

Na počátku příběhu rodinu vede muž, kterého hraje Saša Rašilov. Posléze se ukazuje, že je příliš dominantní vůči svým dětem i ženě v podání Jitky Ježkové. V průběhu seriálu je nucen svůj přístup trochu přehodnotit, i když celkem odvážně a zarputile drží tradiční retro mužskou pozici a jeho manželka musí vyvinout značné úsilí, aby ho někam posunula.

Scénář napsala žena, která vychovala tři děti. Má tudíž bohaté zkušenosti a jistě mnoho ví i od svých kamarádek a kamarádů. Snažil jsem se, aby muži nevypadali jenom jako jednoduší grázlové. Cílem bylo najít polohu, v níž by byl seriál zábavný a zároveň otevřel diskusi o tom, jak to zařídit, aby se ženám a mužům životem společně dobře tančilo.

K seriálu jste se vrátil po dekádě od komediální série Vinaři. Formátu se vyhýbáte záměrně?

Jsem především filmový režisér. Když se ale objeví látka, u níž cítím, že bych ji měl zpracovat a že by jí slušela televizní obrazovka, nejsem proti. Taneční jsou minisérie, což mi vyhovuje. Mám rád, když v seriálu panuje napětí, jak to celé dopadne.

Napříč minisériemi je dnes oblíbený žánr true crime, který vzniká podle skutečných zločinů. Vy se už od celovečerní prvotiny Účastníci zájezdu z roku 2006 držíte v komedii. Nikdy vás nelákalo pustit se do něčeho vážnějšího?

Dokud budu mít síly a jiskru, budu se snažit o komedii. Je to královský žánr. Až si budu chtít odpočinout, je možné, že dojde na něco temnějšího.

Mé filmy Václav nebo Tátova volha vycházely z vážných témat, přesto jsem se neudržel a humor do nich vetkl. Vážnost pro mě nepředstavuje žádnou zvláštní hodnotu, důležitá je hloubka pohledu.

Mám pocit, že komedie se dnes dostávají na okraj. Jako by se svět a někteří lidé brali příliš vážně. Navíc co člověk, to jiný smysl pro humor. Sjednotit jejich preference v jednom vtipu tak, aby se smálo celé publikum, není jednoduché. Naopak je celkem snadné jakýkoli pokus o odlehčení a nadhled šmahem odsoudit jako hloupý a trapný.

Chválí se spíše letité komedie prověřené časem. Na Taneční se snad diváci rádi podívají nejen dnes, ale i po letech.