I druhá řada bude mít zlého muže, říká režisér Radim Špaček o pokračování Stínů v mlze

Na rozhovor jste přišel pár hodin před premiérou vámi režírované divadelní hry. Jaké a kde?

V pražském divadle La Fabrika, je to hra Karla Steigerwalda, kterou napsal v osmdesátých letech. Jmenuje se A tak tě prosím, kníže a hrají v ní Patrik Děrgel, Jirka Štrébl, Eva Salzmannová a Anežka Hessová.

Říkal jste mi, že nejste nervózní. Jak to, když jste měl pár hodin před premiérou?

Jsem nervózní za herce, představení už neovlivním. Půjdu se podívat a budu doufat, že to dobře dopadne.

Máte to tak i před filmovou premiérou?

U filmu je to něco jiného, jsem nervózní víc. Na filmu pracuje víc lidí a také to déle trvá. Divadelní hru už přece jen pár lidí vidělo při zkouškách, takže podle jejich reakcí tuším, jak to dopadne. U filmu je to vždycky velká neznámá.

Váš nový film Lesní vrah je o zločinech, které v roce 2005 otřásly naší společností. Není riskantní točit o nedávné minulosti?

To si nemyslím. Jméno skutečné osoby vraha ve filmu nepadne. Nechtěli jsme točit jeho portrét nebo faktograficky přesný film. Spoustu věcí si scenárista Zdeněk Holý domyslel. Stejně tak jsme pracovali s dobou. Nechtěli jsme děj zasazovat do žádné konkrétní.

Zajímavé bylo, že právě v roce 2005 policie například měnila svá auta a my se ve filmu rozhodli pro ta nová, moderní. Právě proto, aby to nevypadalo jak nějaké retro.

Ale rekvizity, nebo auto, které hlavní postava používá, době odpovídají. Že bychom však kvůli tomu přelepovali nápisy v metru, nebo něco dalšího, to ne. Nechali jsme to plynout, protože přece jenom je film o něčem jiném.

O čem?

Je to studie nemocné duše. Máme ambici, aby se člověk vpil do hlavní postavy a sledoval hlavně ji, a ne okolí.

Co vás k filmu přivedlo? Touha diváků po detektivkách?

Ona to vůbec není detektivka. Žánrově je to hodně pomalý film s observačním, pozorovatelským způsobem vyprávění. Se Zdeňkem Holým jsme nakoukali spoustu jihoamerických a rumunských filmů. Třeba rumunská nová vlna, která tu byla před deseti dvaceti roky, byla typická filmy s dlouhými záběry, kdy divák trošku neví, co se děje, a teprve na konci se všechno vysvětlí, nebo i nevysvětlí.

Myslím, že i z toho důvodu Zdeněk oslovil rumunského kameramana Olega Mutua, který právě na takových filmech spolupracoval. Samozřejmě budu rád, když se na film lidi přijdou podívat, ale určitě jsme ho netočili kvůli poptávce po kriminálkách.

Je tedy souhrou náhod, že se časově potkáváte s filmem Manželé Stodolovi?

Úplnou. První verzi námětu měl scenárista hotovou někdy před osmi lety. A dlouho trvalo, než se sehnaly peníze. Tehdy jsme mysleli, že to bude ojedinělý námět. Teď je toho víc, ale žánrově opravdu nejsme ani detektivka, ani kriminálka.

Mluvili jste s pozůstalými obětí?

Nemluvili, ale nebojím se toho. Samozřejmě jsem přemýšlel o tom, jestli to nemůže být někomu nepříjemné, zvlášť pokud s tím měl osobní vazbu. I v kontextu se střelbou na filozofické fakultě. Ale my ve filmu skoro vůbec oběti neukazujeme. Je to opravdu hodně o původci zla. A už vůbec v něm není kontext, který by mohl být nějakým způsobem znevažující.

Prostě se to stalo, je to součást historie, tak doufám, že to nikdo nebude vnímat nějak negativně. To bychom nemohli točit spoustu jiných věcí, kdybychom se báli a byli opatrní.

Nyní je v České televizi vysílána repríza první řady seriálu Stíny v mlze, po Velikonocích bude druhá série. Co vás přimělo točit pokračování?

V zásadě to bylo v plánu, stejně jako je v plánu, že třetí série nebude. I děj je tak napsaný. Obvykle bývám z pokračování zklamaný, laťka bývá nasazena tak vysoko, že se ji málokdy povede překročit. Ale v tomto případě mám pocit, že to horší než první série nebude.

Je pravda, že se víc podíváme do života hlavních hrdinů?

Ve druhé řadě se hodně akcentuje téma rodičovství, zvlášť u detektiva Martina Černého, kterého hraje Jirka Vyorálek. V prvních pěti dílech je hlavní postavou jeho mladý syn, který se dostane do průšvihu a táta se mu bude snažit pomoci. A jako byl v první řadě hlavním antagonistou Miroslav Hanuš, i druhá bude mít svého zlého muže.

Ve Stínech v mlze hrají hvězdy, do Lesního vraha jste obsadil nepříliš známé herce. Proč?

Schválně. Nechtěli jsme nechat diváky, aby se rozptylovali přemýšlením, kde všude herci hráli, v jakém filmu, v jaké reklamě. V žánru celovečerního filmu si to můžeme dovolit, ale kdybychom přinesli do televize obsazení neznámých herců v seriálu v prime timu, tak nás vyhodí, protože chtějí zvučná jména.

Tady jsme si mohli dovolit vsadit na riskantní kartu. Původně jsme chtěli dokonce neherce, ale to už by byl velký risk. Začali jsme se tedy poohlížet po dobrých hercích, kteří ale nejsou ještě úplně známí. No a Michal Balcar, který hraje hlavní postavu, nás na castingu ohromil.

Máte před sebou nějaký další film?

Zatím je úplně v zárodku. Dostal jsem nabídku natočit látku z konce druhé světové války. Ale teprve nyní se bude žádat o grant, za dva tři roky si řekneme, jak se to vyvíjí.

Hotový scénář máme také k příběhu na téma devadesátých let minulého století. Děj se ale odehrává dnes, ne v devadesátkách. Je to takové pátrání po tom, co ta éra přinesla a čím nás ovlivnila. A kromě toho od konce března točíme pro Českou televizi s Rozálií Kohoutovou komediální seriál Děcko, který je o přímé adopci. V hlavní roli s Judit Pecháček.