Článek
Jen na okraj: Zákon již platí, Státní fond audiovize existuje, ale v polovině měsíce ledna instituce nemá řádné webové stránky. Na Facebooku obhospodařuje svůj „neformální komunikační kanál“, kde píše, že „vše oficiální naleznete zatím na www.fondkinematografie.cz“, což je prostě web někdejšího Státního fondu kinematografie.
Zvláštní. Budiž, řekněme, že jde o provozní detail. Co je neskonale podstatnější: O peníze se nyní může ucházet daleko více žadatelů, respektive žadatelů z více oblastí.
Nejen producenti „tradičních“ filmů, ale třeba také televizních děl včetně projektů streamovacích platforem. A ucházet se o podporu mohou i tvůrci videoher.
Natočit sci-fi jako z Hollywoodu. Jde to i v Česku?
Novela zdravě reaguje na dynamiku vývoje celé audiovize a na proměny trhu. Zákon však jsou slova na papíře, vytyčené hřiště. Důležité je, jak se na něm bude hrát. Sotva přitom nastane něco jiného než že z tlustého se půjde do tenkých. Nárůstu žadatelů nebude odpovídat růst prostředků k rozdělení. Co potom?
Možnosti jsou dvě. První: Každému, jehož projekt vyhlíží aspoň trochu slibně, něco z veřejných peněz poskytnout. To je v tuzemsku letitý „osvědčený“ přístup. Nikdo nechce nikoho naštvat, všichni se tak trochu znají, takže se drobné přisypou, komu to jen jde. Sice se toho za více či méně symbolické sumičky moc nepořídí, ale do značné míry to potlačuje brblání.
Druhá cesta je nečesky ostrá, ale za stávající situace tvrdší žadatelské konkurence správnější a perspektivnější: odvážně, riskantně vsadit na projekty, jež se jeví jako jedinečné, těm poskytnout podstatné sumy a zbylým nedat nic. Podmínkou je, že ti, kdo o tom rozhodují, budou disponovat osobní odvahou a integritou. Neboť hněv „nepodarovaných“ je téměř jistě nemine.
Současná česká společnost se dá charakterizovat jako nároková. Kulturní scéna není výjimkou, naopak. Mnozí žijí v sebevědomém přesvědčení, že mají přece nárok na veřejné prostředky, když pojali úmysl něco sdělit. A když do natažené ruky suma nespadne, dramaticky hovoří o nekulturnosti poměrů.
Nemá-li vznikat ještě větší nadprodukce rychle zapomenutelných a zbastlených audiovizuálních projektů, musí nastoupit ne zrovna milosrdný rozhodovací „darwinismus“.
Glosa: Studna je příběhem lásky a nenávisti
Glosa: OMG, Dcera národa
