Článek
White přišel s nápadem na Bílý lotos v měsících nejtvrdší covidové pandemie. Zavřít se do jednoho rekreačního resortu (konkrétně na Havaji) a tam natočit minisérii.
Když společnost HBO v roce 2021 výsledek nasadila, byl to celosvětový sukces. V šesti epizodách White s elegantní ostrostí vystavěl satirický obraz vyšší střední třídy.
Rychle následovala druhá řada o sedmi epizodách (2022), situovaná do sicilské pobočky pomyslného přepychového rezortu. Na třetí řadu tedy došlo po třech letech. Mike White nyní resort umístil do Thajska a příběh rozvinul do osmi epizod, ta finální má celovečerní stopáž.
Pokaždé je pohoda blahobytných rekreantů narušena smrtelnou událostí a pokaždé White na vzorku turistů a personálu rozehrává určité téma.
V první řadě to byla moc a přitažlivost peněz, v druhé manipulace druhým člověkem skrze sex. Téma letošní sezony by šlo formulovat jako svár vnitřních nejistot a vnější masky, s níž člověk vystupuje před druhými včetně svých nejbližších.
V každé sérii si lze vychutnat desítky situačních nuancí a tudíž – výtečné herectví. K tomu brilantní kamera a s vyprávěním skvěle sladěná hudba chilsko-kanadského skladatele Cristobala Tapii de Veera (v druhé sérii s ním spolupracovala Němka Kim Neundorfová).

Každý ve svém světě. Charlotte Le Bonová a Walton Goggins ve třetí sezoně minisérie Bílý lotos
White své studie zdání a vytváření dojmů kombinuje s kriminální linkou, vždy nahozenou hned na začátku sezony, která pak vlastně vypráví o tom, co úmrtí(m) předcházelo.
To činí Bílý lotos akceptovatelný pro diváky, které by režisérovo jemné a pozvolné pozorování lidských typů samo o sobě nejspíš nudilo.
Ve třetí řadě však kriminální motiv působí jako téměř zbytný. Nebo jinak: mezi akcí, kterou jeho rozuzlení vyžaduje, a pomalostí, s níž White hloubí své sondy, jsou nůžky rozevřeny až příliš.
Ale i tak je třetí sezona jako celek pozoruhodnou studií soudobého hmotně zajištěného, přece však znejistělého západního člověka, jenž si uvědomuje svá privilegia a nechce se o ně dělit.
Bílý lotos je temný nikoliv tím, že v něm vždy někdo nějak zemře nepřirozenou smrtí. Je temný tím, jak o druhých i o sobě postavy smýšlejí. Své vnitřní já nech bezpečně uzamčené, to světu nikdy neprezentuj…