Carrie by s panem Božským ve skutečném světě nezůstala, říká autorka Sexu ve městě

Řekl mi ji proto, že jsem neměla prsa.

Doopravdy. Je to vlastně vzkaz, který společnost vysílá k ženám, totiž že muži milují prsa.

Přesně tak. Naštěstí se tím my ženy nemusíme trápit.

Měla jsem moc krásné dětství, čehož si vážím. Dalo mi pocit stability a také sebedůvěry. Bydleli jsme hodně blízko přírodě, jezdívala jsem na koních. Přesto jsem odjakživa věděla, že můj dospělý život bude odlišný. Vždycky jsem toužila žít v New Yorku.

Tak to nebylo, v médiích jsem externě pracovala už od devatenácti let. Celou dobu jsem přispívala do lifestylových časopisů. Psala jsem články o ženách, mužích, moci, penězích, společenském statusu a o městě samotném.

Sex ve městě byl přirozeným vyústěním mé novinařiny z osmdesátých let. Nebyl to můj nápad, ale idea mého editora. Líbilo se mu, jak píšu, a tak mi vyhradil samostatnou rubriku. O vlastním sloupku jsem tehdy snila dlouhé roky.

Byl o návštěvě sex klubu. Víc vám o něm neprozradím, protože o všem mluvím ve své show.

Myslím, že to beztak vždycky věděli. V mé práci mě ale podporovali, přestože smýšleli dost konzervativně. Nikdy se se mnou například nebavili o sexu nebo o financích.

Nevnímám ji tak ani onak. V Carrie vidím každou ženu, která má skvělé přednosti i své mouchy.

Řekla bych, že ve skutečném světě by spolu Carrie a pan Božský nezůstali. Je to ale to, co publikum chce. Tohle nebylo mé rozhodnutí, nicméně podle mě funguje. Díky němu koneckonců mohli tvůrci natočit dva navazující filmy (z let 2008 a 2010 – pozn. red.).

Viděla jsem ho několikrát, rozhodně však ne tolikrát jako mnozí fanoušci. Vím i o takových, který každý díl zhlédli snad stokrát.

Neměla jsem na to ani tolik času. Vezměte si, že jsem se podílela na scénáři televizních adaptací svých knih Džungle rtěnek a The Carrie Diaries. A navíc jsem vydala jedenáct románů.

Znamená pro mě velmi inteligentní osobu. Teď to myslím spíš jako vtip. Feministka je žena, která funguje nezávisle. Do světa nevstupuje skrze muže, ale prostřednictvím svých silných stránek, činů a názorů. Realizuje se a vydělává vlastní peníze.

Této otázce čelím často a moc nerozumím tomu, proč mi ji lidé pokládají. V televizi dnes existuje spousta příběhů na téma ženství. Z nich má Sexu ve městě nejblíž Emily v Paříži (od tvůrce Darrena Stara, který vedle Sexu ve městě stojí i za seriály Beverly Hills 90210, Melrose Place nebo Znovu 20 – pozn. red.).

Ani moc ne. Obvykle na ni chodí fanynky seriálu, které se dají definovat jako inteligentní, vzdělané a ambiciózní, se smyslem pro humor a citem pro módu. Mohou být vdané a mít děti, ale klidně mohou být samy.

Odvíjí se to spíš od jejich mentálního nastavení. A takové divačky najdete kdekoli na světě. Spojené státy nejsou monolit. I u nás jsou ženy, které Sex ve městě rády nemají.

Nebyl to můj nápad. Dostala jsem příležitost, které jsem dala šanci, a nečekala, že bude tak úspěšná. Teď se se show chystám na čtyři dny do Prahy, z čehož jsem nadšená. Nikdy jsem tam nebyla, přitom od každého slýchám, že je to velmi krásné město.