Aliyyah a Yasmeen Kolocovy: Auta jsou náš život. Dakar životní sen

Bylo pro vás těžké kývnout na dokument, na jeho samotné natáčení?

Aliyyah: Ne, naopak. Nikdy dříve jsme nic podobného nezažily. Dobře jsme se u toho bavily. No, pravda, ne vždy. Kamery byly s námi i ve chvílích, kdy nám nebylo úplně dobře. Což jsme samozřejmě nesly hůř, ale k dokumentu to patří. Podle mě dopadl dobře.

Yasmeen: Líp bych to neřekla. Někdy bylo natáčení vážně hodně zvláštní, a to hlavně ve chvílích, kdy jsme dělaly úplně normální věci, ovšem stálo to za to.

Ještě mi prozraďte, kdo z vás je starší?

Aliyyah: Já, o tři minuty.

Yasmeen: A to se v životě počítá…

Filmaři vás sledovali v době, kdy jste se připravovaly na Dakar. Jak často jste je měly takzvaně za zády?

Yasmeen: Na dny, týdny to nespočítám, ale bylo to hodně času. Jezdívali k nám domů, do Spojených arabských emirátů, jezdili s námi po závodech, natáčelo se dost v Česku…

Aliyyah: A taky na samotném Dakaru, který jsem nakonec jela zatím pouze já.

Yasmeen: To je pravda, mě do závodu nepustilo vleklé zranění ruky… Což také v dokumentu uvidíte. Zachycuje i to, jak jsme „rostly“, jak jsme se vyvíjely, lidsky a profesně.

Kolikrát jste natočený materiály viděly?

Aliyyah: Viděla jsem výsledek, myslím si, že je vážně dobrý. Spíš bylo pro mě divné koukat se na sebe, na svou tvář tolikrát, v různých situacích. Shrnuto, nelituji, že jsem do toho šla.

Yasmeen: Mám to stejně, i když pro mě ty záběry byly vzhledem k událostem určitě smutnější.

Diváci, možná pro někoho prozrazuji děj, uvidí, jak jste si zlomila při jednom závodu ruku, konkrétně zápěstí, což vás vyřadilo z příprav na Dakar. Co nyní děláte?

Yasmeen: Stále čekám, až se vše zahojí, abych mohla do závodění znovu naskočit. Mezitím pomáhám v týmu, pracuji jako Junior performance engineer v sekci GT4 Endurance. V motorismu jsem tak zůstala. A doufám, že – až se to zhojí – Dakar snad někdy stihnu.

Vy, Aliyyah, jste Dakar jela, jak je v dokumentu také vidět. Kdybyste ho měla popsat jedním slovem, které použijete?

Aliyyah: Skvělý, nepředvídatelný, hrozivý… Ovšem slovo skvělý by převážilo. Ráda bych závod jela alespoň desetkrát, pokud mi to zdraví dovolí. Dakar za volantem si bere svoji daň a jako každý profesionalní sport nezdravě přetěžuje fyzickou schránku každého pilota… Dva Dakary už mám za sebou. Cesta k vysněnému cíli bude ještě dlouhá.

Yasmeen: Já začnu tím, že bych někdy měla odjet jeden. Musím doléčit zápěstí, uvidíme, zda mi to vyjde už letos. Zatím jsem v týmu spokojená i s pozicí performance engineera: chystám podklady, týmové strategie a doufám, že se posunu dál. Stihla jsem vloni vystudovat Motorsport MBA.

Od sportu se na chvíli přesuneme k vám, do soukromí. Vaše máma Jovanah pochází ze Seychel, táta Martin Koloc je Čech, žijete v Emirátech. Kdybyste se mi měly představit, co řeknete?

Aliyyah: Začala bych něčím jako: Jsem Aliyyah a jsem závodnice.

Yasmeen: Já bych řekla: Jsem Yasmeen a jsem performance engineer, to je můj život.

Říkáváte někdy i to, že jste Češky?

Yasmeen: Na veřejnosti to nesděluji často, ovšem ta česká stránka ve mně je velmi silná. Hlavně v momentě, kdy jsem vzteklá. To se ukazuje naplno.

Aliyyah: Česká stránka je podobně i ve mně. Obecně si myslím, že náš národnostní mix je výhoda. Doma mluvíme hlavně anglicky, s mámou mluvíme dále francouzsky, s tátou sem tam česky. Když se mě tedy někdo zeptá, odkud pocházím, odpovídám podle nálady, situace. Někdy řeknu i to, že jsem Češka. Pyšná jsem však na všechny své národnosti.

Yasmeen: Já češtinu asi z nás dvou používám nyní víc, protože jsem víc v Praze. Jak aktivně nezávodím, mám víc času. A mamka v Praze žije, máme tu navíc svého pejska… Mluvit česky je pro mě zábava. V něčem právě tenhle jazyk patří k naší práci. Sice stále považuji za domov asi Dubaj, kde jsme vyrůstaly, stále tam nějak patříme, ale v Evropě máme základnu v Česku. Část týmu je navíc česká. Některá česká slova umím tedy opravdu dobře.

V dokumentu padají i ta ostřejší. Máte na mysli právě ta?

Yasmeen: Nejen ta… Vy ale myslíte asi vole. Přiznám, že vole padá v týmu poměrně často. Slýcháváme ho tak jednou za pět minut, snad stokrát denně…

Hodně se natáčelo v Mostě, kde je slavný okruh. Tam dojíždíte z Prahy?

Yasmeen: Ano, základnu máme v Praze. V Mostu jste odtud za chvíli. Navíc to máme z Prahy blízko do našeho technologického zázemí.

Jsme zase u cestování. U Yasmeen už vím, kde je to její doma. A co vy, Aliyyah?

Aliyyah: Tam, kde je má rodina, kde je náš pejsek. Nyní jsme vážně často v Praze. Jinak to mé „doma“ není spojené s místem, ale s tím, kde jsou mí blízcí.

K těm nejbližším lidem patří rovněž členové vašeho závodního týmu. V dokumentu tak znějí i věty: Neplač, jsi v pořádku?… Vynechala jsem něco?

Yasmeen: No, tohle je takový komunikační základ.

Aliyyah: Ty věty říkává hodně táta, jenž nás k závodění přivedl. Přece jen jsou chvíle, kdy o nás má strach jako rodič, kdy chce vědět, co cítíme, co se s námi děje.

Pravděpodobně je používal i v době, kdy jste dřely, abyste se staly tenisovými šampionkami. Proč na konec vyhrála auta?

Aliyyah: Já jsem hrála tenis deset let. Skončila jsem s ním v roce 2018, od roku 2019 se věnuji už „jen“ autům. Tehdy jsem pochopila, že tohle prostředí – které jsem samozřejmě odmala díky tátovi znala – je to, co miluji, co mě naplňuje.

Yasmeen: Ano, sestra začala se závoděním první. Já jsem se k ní přidala asi o rok později, to už se ona připravovala na sezonu závodění s trucky… Do toho ale přišel covid. No a já během pandemie zjistila, že tenis už dělat nemůžu. Během roku jsem podstoupila dvě operace zápěstí. Tak jsem se přidala k Aliyyah.

Touhu vyhrát jste si přinesly do závodění i z tenisu. Dal vám ještě něco?

Yasmeen: Španělštinu. Chodila jsem totiž do španělské tenisové akademie a tamní trenéři leckdy to, že by měli umět anglicky, neřešili… No a ještě mi dal tenis jistý optimismus, což je zároveň i má slabost. Jdu díky tomu do věcí po hlavě. S tím se jsem se možná již narodila…

Aliyyah, v dokumentu zaznívá, že jste v řízení aut „ta talentovanější“. Co je vaše síla?

Aliyyah: Asi je to schopnost předvídat, vnímat, analyzovat okolí a situace tak, abych ze všeho při závodění vytěžila maximum. Navíc si hodně věcí pamatuji, takže se tím dále a dále učím.

Byl Dakar od začátku tím závodem, který jste chtěly hlavně jet?

Aliyyah: Ano, na mém seznamu byl rozhodne nejvýš. Je to největší, nejtěžší závod.

Yasmeen: Pro mě byl Dakar obrovský sen, který mi zatím nevyšel. Ale, jak jsem říkala, nevzdávám to… Zatím jsem byla nadšená už jen z toho, že Dakar jela loni Aliyyah. Splnila nám všem velký rodinný sen.

Než k tomu ale mohlo dojít, musely jste hodně trénovat. Jak vypadá váš „typický“ den?

Aliyyah: Záleží na tom, zda nás (ne)čeká závod. Dá se ale říci, že hodně cestujeme a den začínáme tréninkem, někdy trénujeme i odpoledne. Tím myslím fyzickou aktivitu. Pak se chodí hodně na simulátor, kde trénuji řízení. A ve zbylém času chodím za mechaniky, abych věděla, co a jak funguje. Pořád se mám co učit. Když mám volno, ráda jsem s mámou, pejskem.

Yasmeen: Já zatím zůstávám u fyzického pohybu, trénuji hlavně ráno. Na simulátor chodívám spíš někdy o víkendu. Přece jen, ruka mi stále otéká. Nesmím ji přetěžovat. O to víc času – oproti Aliyyah – trávím v zázemí týmu… Jinak jsem rovněž ráda doma. Mezi cizí lidi, do společnosti moc chodit nemusím. Mám ráda svůj prostor.

Aliyyah: To máme stejné.

Sport, závodění, rodinu jsme probraly. Co škola, kdy se učíte?

Yasmeen: Máme domácí vzdělání a blížíme se k maturitě. Tím skončíme.

Aliyyah: Soustředíme se hlavně na tým, na závodění. A tady máme toho nejlepšího učitele, tátu. Je velmi chytrý, nejvíc se naučíme od něj. Žádnou další školu nepotřebujeme.

O budoucnosti máte jasno. Váš život budou auta. Dokážete při normálním řízení, na běžné silnici relaxovat?

Aliyyah: Ano, to mě baví. Samozřejmě, snadné to není, protože hodně lidí řídit moc neumí. Já k tomu ráda poslouchám hudbu. Sestavím si playlist a jedu.

Yasmeen: Mám to podobně. Jezdím skoro všude. Nejradši mám prázdné dálnice, naopak řízení ve městech mi nic neříká… A podobně jako sestra k tomu ráda poslouchám hudbu. Skladby si pouštím podle nálady. Někdy mi zní Beyoncé, jindy Rihanna.

Musíte mít i přehled, jak lidé ve světě řídí. Je to velký rozdíl?

Aliyyah: Přímo obrovský. Už jen v tom, že na Seychelách jezdíte vlevo, jste na ostrově, silnice jsou úzké a velmi klikaté. V Dubaji je spousta aut a jízdních pruhů, v Česku jsou často dva.

Yasmeen: Někdy se nám stává, že ráno řídíme v Dubaji, večer v Česku. A hodně pak padá slovo: Ježíš…, tedy v Česku. Ty rozdíly pro řízení jsou vážně až extrémní.

Nelitujete někdy toho, že při tomhle zápřahu jste neměly v něčem dětství a mládí?

Aliyyah: Ne. Pro mě je prvotní má kariéra.

Yasmeen: Já mám více času. Mohu si ho víc plánovat. Nemám pocit, že bych cosi ztrácela.

Patří k tomu, že jdete na koncert, do kina…?

Yasmeen: Nepamatuji si, že bychom šly na koncert…

Aliyyah: Ani si nepamatuji, kdy jsem byla naposledy v kině, ale Yasmeen byla, co vím.