Článek
Turnová se představuje v roli svébytné portrétistky. Její akryly na plátně zobrazují tváře osobností uměleckého života. Některé z nich potkala osobně při hraní v undergroundových kapelách, jiné chápe spíše jako inspirační zdroje. Všechna díla spojuje touha po vyjádření vnitřní temnoty duše a zvláštního neklidu.
Takový je třeba obraz zpodobňující spisovatele Franze Kafku. Na rudobílém pozadí jeho hlava doslova svítí z plátna. To, co okamžitě zaujme, jsou jeho posmutnělé oči. Členové The Plastic People Of The Universe Mejla Hlavsa a Vratislav Brabenec vypadají spíš jako starozákonní proroci než jako rockoví hudebníci.
Pianista Psích vojáků Filip Topol je na plátně vyobrazen v levém dolním rohu a nad ním se táhne nekonečná černá plocha. Možná to má symbolizovat fakt, že hraje už v jiné dimenzi.
Divišová je abstraktní malířka. Má ráda barvy a geometrické tvary, se kterými si ráda hraje. Proplétá je do roztodivných tvarů tak, že připomínají letecké mapy. Třeba Krajina shora 4 využívá především červenou, žlutou a blankytně modrou barvu. Jako by pozorovatel seděl někde na rozhledně a kochal se barvami indiánského léta v přírodě.
Krajina shora – New York 1 evokuje pohled z Empire State Building za soumraku. Hranaté útvary béžové, šedé nebo černé barvy připomínají bloky domů, mezi nimiž se táhnou dlouhé ulice.
Obě výtvarnice, i když jsou jejich výtvarné styly odlišné, mají jedno společné. Dávají nenápadné signály, které by diváka měly dovést do větší hloubky. U Turnové jsou tím vodítkem oči, Divišová zase využívá symboliku barev.