Článek
Jaké to je narychlo nahradit jednoho z účastníků festivalu?
Molvaer: Pro mne to není jen tak někdo, je to možná trumpetista, ke kterému mám největší vazbu po Milesi Davisovi a Donu Cherrym. Takže je to čest. A hrát s Janem je vždy velké potěšení.
Co pro vás znamená hrát v duu?
Molvaer: Hrát v duu je hodně o tom, kam zamíříte, je to interakce dvou lidí. Je to o komunikaci s lidmi. Když hraju s Janem, tak komunikuji s ním, když spolupracuji s blackmetalovým kytaristou, je to interakce s ním. Hrát v duu je velkým potěšením a zvlášť velkým potěšením je hrát v duu s Janem. Nechtěl bych hrát v duu s někým, koho nemám rád, nebo jehož nerespektuji, ale Jana mám rád a uznávám ho, takže je to radost.
Bang: Nils Petter a já pracujeme mnoho let na různých projektech. Děláme remixy, dělal jsem remix jeho prvního alba, hráli jsme často naživo po celé léta, je to vyvíjející se vztah.
V čem se liší hraní s Hassellem a Molvaerem?
Bang: Podle mne jsou oba velmi odlišní, i když jsou tu podobné přístupy a jejich estetika patří do stejné oblasti, myslím z trumpetistů, s nimiž jsem pracoval. S Nilsem Petterem spolupracuji asi patnáct let, jezdím s ním na turné, byli jsme spolu několikrát i v Praze s Nilsovou skupinou. Když Jona potkala nehoda, spadl na zahradě a zlomil si žebra, což je v jeho věku, je mu 74 let, problém, tak jsem volal Nilsovi Petterovi, jestli by mohl přijet, i když to bylo hrozně narychlo. Naštěstí měl trubku s sebou, takže řekl: ok, uděláme to.
Molvaer: Já jsem měl s sebou všechno, i efekty, protože jsem předtím hrál na koncertu v Nice ve Francii a před dvěma dny jsem měl sólový koncert na vinici v Toskánsku, takže bylo velmi snadné říci ano, přijedu.