Článek
Spolu s hlavním kurátorem výstavy Marcelem Fišerem a týmem výtvarníků, kteří vytvořili jednotlivé expozice, se podařilo zachytit Trnkův odkaz v plné šíři. Tím, že výstava jde nikoli po časové ose, ale tematických celcích, sleduje souvislosti Trnkova díla, patrné jak v jeho loutkách a animovaných filmech, tak i ilustracích, obrazech a plastikách. To, co Trnkovým dílem prolíná napříč žánry a lety, je imaginace čerpající z české odnože surrealismu, tajemství, snovost, křehkost a zároveň česká fortelnost, jakou jeho díla vykazují, příroda v mnoha pokroucených stromech, pařezech a polidštěných kořenech, a v neposlední řadě jemně sladěná barevnost, jako by odpozorovaná z proměn přírody v ročních obdobích.
Několik generací diváků tu nalezne své dětství zakleté do ilustrací Hrubínových říkadel, pohádek ze Špalíčku, Tisíce a jedné noci či Hauffovy Karavany, z nichž to dýchne orientem. Karafiátovi Broučci jsou tu ve dvou podobách - z 30. let z dob Trnkova Dřevěného divadla i pozdější filmové verze, nechybí Bajaja, Staré pověsti české, Nezvalova Anička, skřítek a slaměný Hubert, Menzelův Míša Kulička, Werichovo Fimfárum, Andersenův Císařův slavík - jako by člověk kráčel po stopách svého dospívání a uvědomoval si, jak citlivého a fantazií bohatého průvodce našel právě v Trnkovi.
Na výstavě nechybí ani Trnkův animovaný Dobrý voják Švejk.
Hned v první části expozice zaujmou kromě řady Trnkových autoportrétů jeho loutky z 20. let, jež nebyly určené k jevištní realizaci, inspirované velkými dramatickými předlohami. Mají výrazné charakterizační rysy - bledí, láskou ztrýznění milenci Romeo a Julie, vráskami zbrázděné čelo Hamletovo, šílené oči Macbetha, asketický Don Quijote. Od nich vede přímá linka k pozdějším soškám Pseudola či Herečky a expozice umožní tyto souvislosti sledovat.
Po duši pohladí postavičky putující venkovskou krajinou, křehká krása loutek Snu noci svatojanské promítnutá i do Trnkových chagallovských obrazů. Že Trnka nebyl jen idylický, připomene filmová Ruka či Kybernetická babička zápasem s anonymní, odlidštěnou mocí. A poezie dýchne na diváky z jeho Zahrady, kam je zasazen i film Trnkova syna Jana, který nechává v zahradě pozorované z okna ateliéru ožít zvířata, květiny i věci v tajuplné symbióze.
Výstava přibližuje i technické zázemí vzniku animovaných filmů, a to jak formou rozkresů technických scénářů, tak interaktivní simulací dobového animačního studia. A jedna z místností je věnována i Trnkovým nejbližším spolupracovníkům, inspirátorům a přátelům - Jiřímu Brdečkovi, Janu Werichovi, Františku Hrubínovi, Václavu Trojanovi, Vítězslavu Nezvalovi, Vladimíru Holanovi či Jaroslavu Seifertovi.
Trnkova loutka Titanie ze Shakesperaova Snu noci svatojanské dýchne na návštěvníka křehkostí a poezií.
A ten, kdo by ještě neměl dost, může navštívit expozici Zahrada 2 v Západočeském muzeu určenou především dětem. Jan Trnka a jeho syn Matyáš formou „kybernetoskopu“ oživili Trnkovu Zahradu. V pěti potemnělých místnostech vytvořili cosi, co se nejvíce blíží dětské herně s množstvím tříkolek, stavebnic, prolézaček a jiných hejblat přibližujících Trnkův kouzelný svět. Formou krátkých projekcí tu skotačí i dva podnikaví sloni, jimž to kazí zlomyslný kocour, psí smečka vyštěkává svou píseň podle toho, jakou klávesu děti zmáčknou, a užvaněná velryba přibližuje svět Trnkovy Zahrady nudně mentorským způsobem. Však o ni také nikdo nejeví zájem. A na vše dohlíží Trnkův trpaslík.
Oba projekty - Ateliér a Zahrada 2 - skládají dohromady Trnkův obraz nápaditým způsobem a stojí za to se za nimi do Plzně vypravit. Vždyť Jiří Trnka je osobností, která českou či československou kulturu proslavila ve světě a ovlivnila duchovní svět hned několik generací. A závěrečnou pochvalu zaslouží informačně i obrazově bohatý a výtvarně krásný katalog.
| Jiří Trnka: Ateliér, Galerie města Plzně, Plzeň 17. 1. – 10. 5. 2015 |
|---|
| Jiří Trnka: Zahrada 2, Západočeské muzeum v Plzni, Plzeň 26. 2. – 24. 5. 2015 |