Článek
Zmínku o Horstoffarovi (v Německu byl známý pod jménem Hans Harsdorffer) najdeme v Dürerově dopise ze 7. února 1506, který malíř poslal do Norimberku z Benátek. Nechal ho jako svého přítele co nejsrdečněji pozdravovat. Na dobrých vztazích mu nesmírně záleželo.
Ostatně byl to právě Horstoffar, který u něj koupil za velké peníze obraz Madony a odvezl ho v roce 1504 jako oficiální dar města Norimberka českému a uherskému králi Vladislavovi II. Jagellonskému.
Oltář z Rabí – dar pro nejvyššího sudího Půtu Švihovského, celek a detail. Podobná umělecká díla kupoval Horstoffar v Norimberku i pro Kutnou Horu.
Obraz sám se nezachoval, ale z popisů víme, že to bylo nádherné dílo, které měl panovník na čestném místě ve své rezidenci v Budíně. Horstoffar ostatně dobře věděl, jak a čím krále potěšit. Patřil k důvěrným rádcům a šikovným dvořanům Vladislava II. Jagellonského a panovník ho v prosinci 1496 povýšil za věrné služby na nejvyššího mincmistra Českého království. Horstoffar tak byl něco, jako je dnes ministr financí nebo guvernér státní banky.
Luxusní zlaté váhy
Rodák z Plzeňska se tak přestěhoval do Kutné Hory, kde právě prosperovala těžba stříbra a razily se tu české mince. V novém působišti dbal na reprezentaci. Nákladně přestavěl mincmistrův dům a nechal nad vchodem umístit kamenný štít se svým erbem.
Mít pohřeb v Čechách bylo zřejmě jeho úplně poslední přání.
Pořídil si i luxusní zlatnické váhy uložené v ozdobně malovaném pouzdře, na jehož svrchní straně víka je zobrazen souboj divých mužů a na vnitřní straně dva ozbrojenci drží erby Jana a jeho ženy Margarety, dcery norimberského radního Gabriela Nützela.
Právě toto unikátní dílo, které bylo kdysi vystaveno i v Metropolitním muzeu v New Yorku, je až do konce září ozdobou kutnohorské výstavy Europa Jagellonica. Především se však chtěl nový mincmistr zavděčit králi a předním českým aristokratům.
Tak vypadala kutnohorská mincovna, jak ji zachytil koncem 15. století neznámý malíř; uprostřed se stříbro váží na mincmistrových vahách.
Tak pro ně opatřoval nákladné a drahé dárky. Jménem Vladislava II. Jagellonského pořídil pro kutnohorskou kapli ve Vlašském dvoře tři bohatě zdobené oltáře, které zřejmě objednal v malířské dílně přímo v Norimberku. Zakoupil také liturgické předměty a textilie pro kapli v Cáchách, kde měl český král patronátní právo.
Jeho prostřednictvím obdržel královský dvorní umělec, řezbář Hanuš, značnou finanční částku, která zřejmě sloužila k úhradě nádherného oltáře pro kapli na hradě Křivoklátě, což byla nejreprezentativnější zakázka, jakou v Čechách nechal pořídit Vladislav II. Jagellonský v prvních letech své vlády.
Náhodou objevená podobizna
Nádherným darem obdaroval Horstoffar také Půtu Švihovského, aristokrata, který byl tehdy nejvyšším zemským sudím. Pro jeho hradní kapli na Rabí v jihozápadních Čechách nechal v Norimberku namalovat a vyřezat oltář s vyobrazením statečného rytíře Jiřího, který bojuje s drakem – dílo, které návštěvníci výstavy najdou v expozici a bylo zapůjčeno z pražského Národního muzea. Jak vypadal sám Jan Horstoffar, víme z podobizny, kterou si v roce 1484 nechal namalovat. Malba se však ztratila z povědomí odborníků.
„Všichni znali tento obraz jen z černobílé reprodukce, nikdo nevěděl, kde se originál nachází a zda nebyl nějakou nešťastnou náhodou zničen,“ říká autor projektu Europa Jagellonica historik umění Jiří Fajt a dodává: „To, že obrazy nyní máme v Kutné Hoře, je vlastně obrovská náhoda.“
Portrét Jana Horstoffara se po mnoha staletích dostal opět do Kutné Hory.
A líčí kuriózní příběh, jak pro dodnes existující rod Harsdorfferů uspořádal přednášku v Německu, aby jako zápůjčku získal od rodiny slavné mincmistrovy zlaté váhy. „Když jsem promítal černobílou reprodukci Janova portrétu, zvedl se jeden z rodiny a řekl, že tohoto Hansiho má doma v Brémách přímo nad postelí. Pro mě to byl úplný šok a hned na místě jsme se dohodli, že rodina nám tento portrét půjčí na výstavu.“
Rehabilitace po pěti stech letech
V Kutné Hoře je bývalý mincmistr poprvé rehabilitován jako bankéř i mecenáš. V české odborné literatuře nebyl totiž vykreslen v nejpříznivějším světle. Historik Emanuel Leminger, znalec kutnohorské mincovny, o něm psal jako o vychytralém kupčíkovi a norimberském agentovi, který vyhledával styky s Českým královstvím pouze z důvodu svého prospěchu. Vžila se také představa, že Horstoffar byl králem náhle zbaven úřadu mincmistra, a to na základě kriminálních finančních machinací.
Jak vypadal sám Jan Horstoffar, víme z podobizny, kterou si v roce 1484 nechal namalovat.
Nic z toho nebyla pravda. V průběhu roku 1498 zemřeli v Německu bez dědiců jeho příbuzní, významní podnikatelé, a Horstoffar se musel ujmout rodinných záležitostí, a hlavně manufaktury na zpracování mědi v Enzendorfu. Takže na jaře 1499 opustil Kutnou Horu a vyrazil natrvalo do Německa.
Že skutečně nešlo o vyhazov, o tom svědčí jasně dokument z listopadu 1499, kterým mu Vladislav II. Jagellonský jako velké poděkování zaručil ochranu veškerého majetku na území Českého království. Horstoffar se usadil v Norimberku a byl tu váženou osobou – pravidelně zasedal v městské radě a ovlivňoval osudy tohoto bohatého města po více než jedno desetiletí.
V době, kdy Horstoffar zasedal v městské radě v Norimberku, vznikla v tomto městě i úžasná socha Jan Křitel ze Schwabachu, umělecký zázrak na výstavě Europa Jagellonica v Galerii Středočeského kraje (GASK).
Svoje zájmy v Čechách nespustil nikdy ze zřetele. V roce 1502 obstarával pro Petra z Rožmberka čtyři houfnice a při soudním sporu v Norimberku z března 1512 je zmíněno, že Horstoffar pro Jana z Valdštejna nechal vyrobit zbroj pro padesát peších bojovníků a dvacet rytířů na koních, což byla značná vojenská zakázka. Pro Plzeň, poblíž které se někdy kolem roku 1460 narodil, pracoval jako finanční expert, radil, jak dál s financemi po požáru města v roce 1507.
Královský mincmistr a norimberský městský radní Jan Horstoffar zemřel v lednu 1511. Pohřeb v Čechách bylo zřejmě jeho úplně poslední přání, alespoň v kostele sv. Bartoloměje na plzeňském hlavním náměstí byl ještě v roce 1581 k vidění Horstoffarův náhrobek. Natrvalo zůstal v Čechách jen soubor obrazů a soch, které nyní jeho jméno připomínají na velkolepé výstavě Europa Jagelonica v Kutné Hoře, která rozhodně stojí za celodenní návštěvu.