Třísetčlenná porota zvolila vítěze cen Magnesia Litera za nejlepší knihy

„Zásadní změnou letošního ročníku bylo, že o vítězích Kniha roku a Objev roku nerozhodovali porotci všech kategorií, ale nově zřízená téměř třísetčlenná porota doplněná o spisovatele, kritiky, novináře,“ řekl Pavel Mandys z pořádajícího občanského sdružení Litera.

Kniha roku byla vybírána jen z kategorií původní prózy, s vyloučením překladové literatury. Titulárním sponzorem byly tradičně Karlovarské minerální vody, které rovněž poskytly vítězce finanční prémii 200 tisíc Kč.

Moderátorka Aňa Geislerová připomínala během večera vysílaného z pražského Stavovského divadla tradici červené knihovny, jejíž doménou byly „sladce“ podané intimní rodinné a partnerské vztahy.

Jako téma si je vybrala i absolutní vítězka Petra Soukupová, byť že vypravěči prvních dvou povídek byly děti, třetí pak dospělá žena vracející se do dětství. Pokaždé šlo o vyrovnání se s určitým traumatem a o hledání vlastní identity i místa v rodinné hierarchii. Druhou nominaci po předloňské próze K moři proměnila Soukupová v mimořádný úspěch.

Objevem roku se stala literárně historická práce Jiřího Hoppeho Opozice 68. Sociální demokracie, KAN a K 231 v čase pražského jara. Monografická prvotina nabídla čtivou podobu příběhu nejvýznamnějších občanských iniciativ ukazujících reálné možnosti tzv. obrodného procesu.

Bez velkých překvapení se obešly cena za literaturu faktu (Ivan Klíma), za prózu i poezii (Ivan Matoušek a Viola Fischerová), za spisy modernistické prozaičky a básnířky Milady Součkové i cena za knihu pro děti a mládež (Iva Procházková).

Matoušek vypráví příběh odcházejícího osmdesátiletého muže, kde hlavním tématem jeho deníkových záznamů, synových reflexí a nakonec vypravěčova podání je klidně přijatý úděl člověka se širokými zájmy, mezi něž patří literatura a jazyk.

Celé dílo Violy Fischerové je poznamenáno zkušeností emigrace trávené ve Švýcarsku a Německu, kdy se v roce 1994 vrátila po více než čtvrtstoletém pobytu mimo rodnou zem. Iva Procházková zpracovala zkušenost dospívajících lidí z Česka i Německa.

Mezi překvapení není možné brát ani vítězství zkušeného překladatele Richarda Podaného s prózou Davida Lodgeho, kterou autor věnoval právě svým překladatelům. Nabídl jim totiž text penzionovaného akademika, který přijme vedení práce neomalené Američanky, plný slovních hříček a narážek na jiná literární díla.