Článek
Supraphon k této příležitosti připravil nebývale obsáhlý komplet tří cédéček nazvaný Dobře odtajněný Miroslav Horníček – nahrávky z let 1952–2002. Obsahuje třicet hodin, dvě minuty a dvacet tři sekundy s Miroslavem Horníčkem. Komplet vybral, sestavil a sestříhal publicista a rozhlasový redaktor Jakub Kamberský.
Představuje Horníčka v několika podobách. Tou první je vypravěč, a že je vypravěč s velkým porozuměním pro autora a duch textu, dokazuje hned v prvních nahrávkách, v nichž čte soudničky Františka Němce (1952).
Další podobou je Horníček jako partner. Nahrávky divadelních předscén s Janem Werichem patří dnes ke klasice, kterou si vždy stojí za to pustit a dopřát si radost ze vzájemného žonglování se slovy a jejich významy, jehož se oba pánové dopouštějí jako chytří klauni. Na albu jsou úvahy o Hamletovi, Noemovi, životě, literatuře i o věčné lidské hlouposti.
Při poslechu nahrávek však zaujme fakt, že bez publika to jaksi není ono. Daleko lepší jsou nahrávky provázené jeho reakcemi.
Sugestivní podání
V trochu jiné, ale stejně půvabné podobě se Werich s Horníčkem setkávají nad texty Františka Nepila Vaření v kuchyni (1966). Při sugestivním podání receptů na třeboňského kapra nebo jeseteří pomazánky se sbíhají sliny. A navíc je to opět ono radostné pohrávání si se slovy i z vědomí společné hry.
Neschází ani Horníčkovo partnerství s Milošem Kopeckým, jejich vzpomínání je zachyceno z pořadu ve studiu Lucerna z roku 1978. A ještě jednu podobu partnerství na albu najdeme, partnerství přes hranici generací, a to s Českým skifflem bratří Traxlerů v pořadech Kantor Barnabáš a žáci darebáci.
Horníček jako herec se představuje v semaforských inscenacích Člověk z půdy a Šest žen. Opět jde o živé nahrávky s bouřlivě reagujícím publikem. Představuje se i v Recitálu Hany Hegerové anebo pořadu Zavěste, prosím, volá Semafor, s nímž si lze zavzpomínat i na další hvězdy semaforských šedesátek. Unikátní a málo známou hereckou tvář Horníčka jako herce-recitátora přibližují v jeho podání melodramy věnované hudbě Clauda Debussyho, Paula Dukase (nikoli Dekase, jak stojí chybně v bookletu) a Alberta Roussela.
A samozřejmě nechybí Horníček-autor, především jeho legendární televizní Hovory H, v nichž defiluje řada známých osobností a množství dnes už neméně slavných hereckých i jiných historek.
Ke slyšení je i Horníčkova trochu lyrická, trochu reflexivní, ale vždy laskavým humorem a filozofickými úvahami prostoupená próza. V jeho podání zní knihy Listy z Provence, Jablko je vinno, Chvála pohybu, Vyznání Mariánským Lázním a samozřejmě Dobře utajené housle. Booklet tohoto záslužného kompletu kromě diskografických údajů obsahuje také stati z pera Vladimíra Justa, Přemysla Ruta a Roberta Tamchyny. A řadu archivních fotografií.