Článek
Třiadvacet autorek – jmenujme kupříkladu Věru Noskovou, Evu Hauserovou, Ivu Pekárkovou, Olgu Walló nebo Irenu Fuchsovou – v krátkých i rozsáhlejších textech obnažuje své hluboké rány, ukazují, po čem touží, co jim nahání strach, s čím se smířily, či naopak nesmíří nikdy...
Muži mají možnost nahlédnout sami na sebe
„Tím, co se mi dostalo do ruky, nabývám potěšitelného dojmu, že ženský vnitřní svět je pestrý a bohatý. Témata autorek se sice převážně točí kolem chlapů nebo dětí, přesto mají muži jedinečnou šanci na poměrně malém prostoru nahlédnout sami na sebe v různých obrazech,“ míní o současné ženské tvorbě Anna Fialková, jedna z autorek.
Bylo by mylné myslet si, že z knihy „doutnají“ jen feministické názory. Motivy a žánry se různí: od příběhu mladé herečky, kterou semlelo soukolí divadelní scény, návodu, jak se neudřít k smrti, přes nedůvěřivost i jistou natvrdlost mužského pokolení až k textům filozofickým, humorným a romantickým; k textům s prvky fantasy, nadhledem i k těm, jejichž autorky se berou až příliš vážně.
Kvalita textů je na velmi dobré úrovni, bohužel je znehodnocují gramatické chyby. Některé stránky působí dokonce tak, že je oko korektora nevidělo ani náhodou. Škoda.
