Tři hodiny s Bilbem, Gandalfem a trpaslíky

Děj Hobita se odehrává šedesát let před začátkem Pána prstenů a jeho hlavním hrdinou je Frodův strýc Bilbo Pytlík. Tenhle mírně rozšafný, trochu líný milovník jídla a knih si žije poklidně ve své útulné noře, respektive v domě v líbezném městečku Hobitín. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se vydá na dobrodružnou a velmi nebezpečnou cestu.

Jednoho dne se ale u jeho prahu objeví čaroděj Gandalf Šedý a pozve ho na výpravu, která má vrátit trpaslíkům jejich vlast, království Erebor, okupované drakem Šmakem. A proč má být zrovna mírumilovný Bilbo tím rozhodujícím dobyvatelem ztraceného území? Inu, protože Šmak ucítí trpaslíky na sto honů, ale hobití pach nezná.

Bilbovi se ani trochu nechce. A už úplně ho namíchne, když do jeho příbytku vtrhne 13 trpaslíků v čele s urostlým Thorinem, důkladně mu vysmýčí spižírnu, a co nesní, tím se ještě navzájem mydlí. Ale nakonec se s nimi vydá na pouť, která jim přivede do cesty zlobry, skřety, elfy – a Bilbovi také Gluma, kterému Pytlík sebere kouzelný prsten.

Zatímco Pán prstenů je náročnější čtení, Hobita psal Tolkien vyloženě pro děti, spíše jako pohádku než dobrodružný příběh. A psal ho jako první, teprve potom se naplno rozmáchl do epického vyprávění Pána prstenů.

Hobit je tedy srozumitelnější, přímočařejší, začíná prostým vyprávěním, kdo je kdo, co už se stalo a co nás čeká. To je v pořádku, už teď je pravděpodobné, že na Hobita půjdou i děti, které Pána prstenů ještě neviděly a „reálie“ tedy neznají. Tvůrci přitom samozřejmě nemysleli jen na pohádku, ale i na nejširší diváckou obec dospělých, takže film je dobrodružnější, akčnější i temnější než předloha, ale přesto se ani děti nejspíš nebudou bát víc, než je únosné – tím spíš, že občas probleskne filmem i vtip.

Mladší diváci také možná snáze než dospělí zvládnou tříhodinovou délku. Dětem dnes často stačí se jen dívat a dívat, nepotřebují tak rychlé zvraty a posuny v ději jako dospělí, kteří se mohou z nedostatku dramatičtějšího příběhu při takové délce dost nudit.

Už v expozici je totiž jasné, že Peter Jackson měl tentokrát méně dějového podkladového materiálu a víc touhy točit – a ještě přidat. Velkofilm na základě šesti úvodních kapitol knížky je odvážný pokus, a Hobit na to i doplatil. Než se celá parta vydá na cestu, uplyne tři čtvrtě hodiny…

Na cestě však diváky potká vše, co od nejmodernějších technologií i od Jacksonovy filmařské fantazie čekají. Samozřejmě také vše, co už do značné míry viděli, neboť to nejnovější, vůbec první použití formátu High Frame Rate 3D, zažijí jen návštěvníci kin, která jsou na promítání tohoto formátu vybavena.

I bez této nejmodernější technologie jsou však jednotlivé, zejména akční scény strhující. Jacksonovo režijní mistrovství je největší právě v tom, že si filmový zážitek vychutnají diváci přinejmenším stejně dobře v klasickém formátu jako s trojrozměrnými brýlemi.

Velmi dobrá byla i volba Martina Freemana pro postavu Bilba Pytlíka. Má schopnost vyvolávat emoce, je docela obyčejný, s lidskou povahou, takže je snadné se s ním ztotožnit. A fanoušci předchozích filmů určitě uvítají, že se vrátil Ian McKellen jako Gandalf, Cate Blanchettová v roli Galadriel i Andy Serkis jako Glum.