Článek
Vyznává se v nich z lásky k literatuře. "Naučila mě vnímat neopakovatelnou krásu života a přes všechny strázně žít jednou nohou v ráji; jediné, čeho jsem při desetiletém psaní tohoto románu želel, bylo to, že jsem měl málo času na čtení."
Vědec a politik se totiž rozhodl odít své vzpomínky do románového obleku. A čtenář citlivý na příběhy lidí se v jeho soukromí přesvědčí o schopnosti příběhu zaujmout. Autor začíná první láskou své takřka čtyřicetileté maminky Rózy Piskové k ženatému panu Arnoštovi, který se pro tajenou lásku rozvést nechtěl. Tak se nevítaného plodu lásky ujali dobří lidé, manželé Bergrovi, jimž ke dvěma vlastním přibyl ještě milovaný "Valínek".
V okamžicích lidských osudů je Komárkův román-vzpomínka nadmíru poutavým čtením. Ve chvílích dětství i mládí kreslí krásu jihu Moravy, Prušánek, Hodonína i dalších míst. Vzdává úctu obětem holocaustu, k nimž patří i jeho maminka, otec a mnoho dalších blízkých. Přibližuje nadšení poválečných let a touhu vzdělávat se.
Moskevská studia a procesy
Dobrou polovinu prvního dílu románové fresky věnoval Komárek moskevským studiím na Ekonomickém institutu počátkem 50. let minulého století. Dům Komuny, stavba architekta Corbusiera, se mu stala na pět let domovem. Využívá toho k popisu života lidí a zvlášť k beletrizované podobě politických jednání i rozhodnutí především Stalina, ovlivňujících i osudy lidí v Československu.
Komárkovy popisy přípravy politických procesů zaujmou nejspíš jen pamětníky nebo lidi zajímající se o politiku. Čtenář si však vychutná chvíle dospívání a může se těšit na druhý díl, který je už napsaný. Autor by v něm měl prožít chvíle s Che Guevarou, jemuž byl na Kubě poradcem, prožít Pražské jaro a dostat se do let normalizace.
Valtr Komárek: Kronika zoufalství a naděje
Valtr Komárek: Kronika zoufalství a naděje Academia, ilustrace Vladimír Komárek, 524 stran