Touha je zázrak, kámo, ale to nestačí

Touhou se vrátila autorka scénáře a režisérka Mirjam Landa ke svému filmu Kvaska, který měl premiéru loni v únoru a byl přijat s rozpaky, z nichž největší se vznášely nad scénářem a nejmenší nad hudbou Daniela Landy. Totéž lze říci o muzikálu Touha, v němž se příběh Kvasky vrací na prkna Divadla Kalich.

Z Mickyho se stal Benedikt Berousek, který prchá za milovanou Karin z vězení, kde si odpykává trest za vraždu. Je to postava značně matná, pasivní a pouze roztoužená. Nic se nedozvíme o jeho charakteru, minulosti, údajném zločinu atd. Nebýt toho, že ho do muzikálu postrčí renomovaná hvězda Michal Rajmont (Jiří Korn), nebyla by mu jeho touha nic platná.

Stejně plakátové jsou i ostatní postavy – křehce smutnící Karin (Lucie Vondráčková), jež trpí v péči necitelného pracháče Oskara (Michal Pleskot), přátelé hlavního hrdiny – parta rádoby felliniovských cirkusáků, jimž bohužel shořelo šapitó, takže se poflakují, a jejich senior Pepe slovy legendárního filmu „chřadne, chřadne až uchřadne“.

Nejživotnější a herecky i divácky nejvděčnější jsou scény ze zákulisí zkoušeného muzikálu s cholerickým režisérem (Roman Pomajbo), ale i tady se Mirjam Landa neobešla bez podpásovek, jako je tlustě přehrávaná karikatura homosexuála, budící v hledišti ovšem vděčný smích („To je tak vtipný,“ zmítala se smíchy vedle mě sedící slečna).

Milostnou story autorka prošpikovala aktuálními, leč značně povrchními kritickými „šlehy“ vůči korupci, prodejnosti policie i soudu, bulváru, sociálním i divadelním poměrům atd. Příběhu schází vyústění, hrdinný Berousek nakonec prchá s pistolí přiloženou k spánku své krásky bůhvíkam, nejspíš na Bahamy. Ale touha zůstává...

:. Soundtrack k filmu Kvaska, který se stal předlohou Touhyfoto: Sony BMG

Chatrnému příběhu i postavám úspěšně konkurují písňové texty Daniela Landy, které vynikají nad běžnou muzikálovou úroveň, až na výjimky jsou jazykově nápadité a herci si je užívají, stejně jako Landovu hudbu.

Landa nepochybně umí napsat písničky s nepovrchními melodickými i rytmickými nápady, a i když je v případě Touhy (a vlastně už Kvasky) hudební jazyk méně drsný a více muzikálově uhlazenější (na čemž se jistě podílejí i aranže Ondřeje Soukupa), udržuje si solidní landovskou kvalitu.

Režisérka Landa bohužel autorce Landě moc nepomohla, plochost figur nelze překonat hereckou šarží, nejpřesvědčivější jsou protagonisté tam, kde zpívají. A to platí jak o jinak herecky talentované Lucii Vondráčkové, tak o Janu Křížovi, spolehlivém Jiřím Kornovi či Janu Apolenářovi.

I přes neplánované premiérové selhání techniky hlediště Touze fandilo. Zdá se, že je to muzikál především pro fanklub Kvasky, ale nudit se snad na něm nebudou ani ti, kdo film neviděli a kdo touží po jednoduchých pohádkách pro dospělé. Pokud se ovšem dokážou přenést přes naivity scénáře i režie.