Hlavní obsah

Toronto: Na ulici pittománie, v kinech filmy malých hrdinů

Novinky, Michal Procházka
TORONTO

Ještě před deseti patnácti lety o torontském festivalu nikdo příliš nevěděl. Dnes je jeho třiatřicátý ročník, konaný v průmyslové metropoli provincie Alberta od 4. do 13. září, jako všechno v severní Americe – stále větší, důležitější a plný odhodlání. Jaký to div ale, že filmy prvních dnů nabízejí spíše outsiderské příběhy malých hrdinů.

Článek

Prožít toronstký festival můžete různě - v lepším případě mezi více jak tisícovkou zahraničních novinářů, kteří oblézají od rána do noci festivalové projekce, v tom horším mezi armádou lovců autogramů či odlesků hvězdné slávy, schopných čekat na své idoly i dlouhé hodiny.

S příjezdem Brada Pitta, uvádějícího spolu s Georgem Clooneyem novou thrillerovou komedii bratří Coenů Po přečtení spal, se mohli i náhodní kolemjdoucí přesvědčit, jak vypadá opravdová „Pittománie“. Davům před hotelem Four Seasons bylo úplně jedno, že v tomto vykutáleném filmu, utahujícího si ze světa špiónů, politiky a národní bezpečnosti, jejich miláček hraje akorát retardovaného cvičitele fitnessu. Navíc tam má pořádnou ránu, vlasy vyčesané nahoru, nosí tenisky, nemůže žít bez své žvejky a je dementně závislý na i-podu.

Jo a spolu se svou kolegyní Chad (Frances McDormandová), nacházející se v krizi středního věku, která žije plastickými operacemi a randěním přes internet, se jim dostane do ruky CD s nebezpečnými memoáry zkrachovalého agenta CIA. To poté roztáčí koloběh bizarních zvratů i karambolů. 

Divoké včely z Ameriky 

Samozřejmě vedle Pitta či Clooneyho, dorazila na festival do Toronta například i modelka Petra Němcová, která ale spíše předvedla své šaty, křivky a pořádala charitativní večeři. Na večerní party se také mihla Madonna, jíž tady jeden novinář nazval tvrdým bonbónkem.

Zatímco ale úvod patřil projekci nového kanadského velkofilmu Passchendaele režiséra Paula Grosse, líčícího melodrama na pozadí bojů první světové války, ten druhý už ovládly divoké včely – tedy Dakota Fenning, Queen Latifah, Jennifer Hudsonová či Sophie Okonedo. Společně si zahrály v pohnutém dramatu nelehké cesty několika žen za štěstím, zasazené do pohnuté doby roku 1964, kdy Amerikou teprve hýbalo rodící se hnutí za rovnoprávnost různých ras i žen.

Film nesoucí název Tajný život včel tak snad předznamenal řadu snímků z letošního programu, které se dívají na lidský život spíše drobnohledem nějaké rodiny, malé komunity, lidé na okraji, outsiderů či třeba těch nejmenších diskofilních červů. Animovaný muzikál Sunshine Barry and Disco červi je takovým uslzeným dánsko-hollywoodským nářezem pro děti.

A pokud máte chuť na trochu lidového amerického humoru, kde se nadává, prdí, spí v hokejovém dresu a utahuje ze všech předsudků, bude pro vás film Kevina Smithe Zack a Miri točí porno.

Jak sehnat rozhovor

Festival můžete stejně tak strávit telefonováním některým ze sedmdesáti PR agentur, zastupujících na festivalu přítomné hvězdy. Ovšem jako novinář z malé země uprostřed Evropy nemáte za oceánem naději třeba na rozhovor se Julienne Moorovou, která hraje v podivném koprodukčním thrilleru Fernanda Meirellese Slepota, zachycujících několik nakažených lidí zvláštní slepotou v apokalyptické nemocniční izolaci.

:. Německý film Krabat Marco Kreuzpaintnere je nejen magickou pohádkou lužicko-srbského původu, ale ukazuje na plátně pořádnou dávku temného německého romantismu. Hlavní postavou je zlý čaroděj, který vzbuzuje u svých učnů nebezpečné pokušení. Foto TIFF 2008

Alespoň moje schopnosti a trpělivost končily u filmového Barbossy Geoffreyho Rushe, amerického filmaře Stevena Soderbergha či německého představitele Alexe z filmu Good bye Lenin Daniela Bruhla. Mimochodem ten v Torontu uvedl nový německý velkofilm – temně romantickou podívanou Čarodějova učně (tady nazvanou podle originálu Krabat), která vychází z lužicko-srbské pohádky Ottfrieda Preuslera. Mimochodem předtím ji zfilmoval v animovaném filmu náš Katel Zeman.

Naopak třeba belgičtí bratři Dardennové, kteří se zde prezentovali i z Karlových Varů nám známého filmu Mlčení Lorny, mi ujeli skoro před nosem.

Indický milionář

Příjemným překvapením bylo shlédnutí nového filmu Dannyho Boyla, který kdysi zazářil trendovým Trainspottingem. Po ne zcela přesvědčivém zpracování Garlandovy Pláže či zombie sci-fi O 28 dnů později však nyní natočil inteligentní snímek Slumdog Millionaire, představující ironický příběh, jak chudý chlapec z indického slumu přišel k penězům.

Ironie filmu ale spočívá v tom, že Boyle v podstatě zfilmoval bizarní příběh ze soutěže Chcete být milionářem. Jenže mladý teenager Jamall Malik nakonec končí uvězněn policií a brutálně vyslýchán. Během toho se mu odvíjí retrospektivně příběh jeho bídného života, v němž jinak všechno prohrál – v němž snad ani neměl šanci.

Jak umlčet americkou novinářku 

Američané mají také další politický film, který reflektuje současná traumata neklidné a postrašené společnosti. Příběh filmu Roda Lurieho Nic než pravda sice není nějak dobře napsaný, ani vyprávěný, naopak používá lacinou glorifikaci a útočí na naše city i pomocí malých opuštěných dětí. Nicméně oživuje skutečné otřesné události, k nimž v USA došlo, kdy americká novinářka skončila nespravedlivě na celé roky ve vězení. Odmítala totiž odtajnit své zdroje článku, který objasňoval některé utajené skutečnosti, svědčící o nekalých vládních praktikách.

:. Ve filmu Roda Lurieho Nic než pravda sledujeme vypjaté osudy dvou žen uvíznutých v síti zpravodajských služeb: odkrytou agentku (Vera Farmigaová vlevo) a neústupnou novinářku Rachel (Kate Becksinsaleová). Foto TIFF 2008.

Jenže v paranoidní atmosféře strachu o národní bezpečnost se stala obětí policejní šikany a dlouhého vydírání. Přišla o manžela, o rodinu, a to jenom proto, že se snažila hájit své principy a nezávislost tisku. K její smůle už dneska nikdo nebere tisk tak docela vážně... „Zatímco novináři v Americe byli kdysi ti správní hoši, co se snažili bojovat proti moci, dnes se z nich samotných stali zloduši,“ komentuje se zde také mediální scéna Spojených států.

Výběr článků

Načítám