Článek
Je být rockovou hvězdou náročné povolání?
Být muzikant a bavič je upřímně hodně práce. Abyste byl dobrý, musíte se snažit a makat. To ale platí pro jakékoli povolání. Lidé si představují, že mít rockovou kapelu, obzvlášť takovou, jakou jsou Kiss, znamená jenom zábavu. Myslí si, že jsou turné nekonečný večírek, ale realita je, že je to sice skvělá práce, ale také dřina. Musíte práci neustále odvádět na sto procent, protože očekávání fanoušků jsou obrovská. Jste trochu pod tlakem. Když hrajete pro tak mnoho lidí, chcete, aby všechno bylo perfektní. A my se chceme udržet na vrcholu té hry.
Na začátku je to jenom zábava, a když máte štěstí, tak si ten duch zachováte. Hudba by nikdy neměla být povinností. Musí to bavit nejen publikum, ale i nás. Je to vášeň.
Skupina Kiss si vždy libovala ve výrazných kostýmech (kytarista Tommy Thayer uprostřed)
Do skupiny Kiss jste nastoupil v roce 2002. Šel jste do své oblíbené kapely?
Miloval jsem Kiss celé své dospívání. Myslím si, že i proto se mi s nimi od první chvíle dobře pracovalo. Znal jsem ten koncept a chápal jejich hudbu. Kiss byli mou součástí ještě předtím, než jsem se k nim připojil. Bylo pro mě vlastně snadné se stát jedním z nich.
Nahradil jste Ace Frehleyho. Hovořil jste s ním o tom, jaké to je být členem Kiss?
Ano. I díky tomu, že jsem pro kapelu pracoval už dřív. Když dělala v devadesátých letech Runion Tour, byl jsem součástí jejího managementu. Tehdy jsem měl možnost mluvit nejen s ním, ale i s ostatními. Ale poté, co jsem ho nahradil, jsem s ním už mockrát nemluvil.
Kiss hrají i několik písniček, které jste napsal nebo jste jejich spoluautor. Kolik skladeb celkově jste už kapele za ta léta nabídl?
Myslím, že tak deset nebo jedenáct.
Slavná americká rocková skupina Kiss
Vládne v Kiss demokracie, anebo za všemi rozhodnutími stojí Paul Stanley a Gene Simmons?
Rozhodujeme o všem společně, jsme kapela. Jsem rád, že si to právo neosobují jen oni.
Ace Frehley měl v Kiss masku Spacemana a vy jste ji po něm převzal. Musel jste být Spaceman, anebo jste si mohl vybrat a mít jinou masku?
To bylo víceméně rozhodnuté, protože všichni ty postavy znají. Vytvářet jinou by nedávalo smysl. Takhle to bylo čtyřicet let, nebyl důvod to měnit, nefungovalo by to. Nepřišel jsem jen jako kytarista, šlo o to také nahradit Spacemana.
Jak dlouho trvá, než se před koncertem nalíčíte?
To je za chvilku. Malujeme se sami. Někdo si myslí, že máme maskérku, ale zvládáme to sami.
Jste v Kiss přátelé i mimo nahrávací studio a turné? Setkáváte se ve volném čase?
Občas, ale není to každý večer, protože každý z nás má svůj vlastní život, rodinu a přátele. A dohromady trávíme víc času než s kýmkoli jiným, takže mimo turné to není tak žhavé. Ale rádi si někdy zajdeme třeba na večeři.
Jaký je rozdíl mezi fanoušky v Americe, Evropě a třeba v Asii?
Jsou stejně skvělí, vášniví a nadšení, bez ohledu na to, odkud jsou. Kamkoli na světě přijedeme, všude jsou stejně blázniví.
Kiss jsou stále nesmírně populární. Čemu to připisujete vy osobně?
Především hudbě. Jistě také pomáhá, že máme tak specifickou image. Ale částečně je to i díky tomu, o čem jsme se bavili na začátku. Musíte to, co děláte, milovat. A my to milujeme.
Vaše poslední album Monster vyšlo v roce 2012. Kdy vydáte další?
Dobrá otázka. Já nevím, uvidíme. Na nových písničkách pracujeme až ve chvíli, kdy chceme vydat další album. Zatím je nepíšeme.