Článek
Považujete tři Anděly za završení jedné umělecké etapy?
Vzhledem k mému relativně nízkému věku musím říct, že mě trošku mrzí, že vlastně přesně nevím, co budu dělat dál. Děje se toho kolem mě strašně moc. Naše země je malá, takže když se na mě upřela pozornost, hned jsem dostal tři Anděly. Upřímně řečeno vůbec nevím, jak se s tím porvat.
Co se tedy bude dít?
Asi mě to bude chvíli trápit, protože cítím jisté očekávání od lidí kolem. Nechci se ale snažit jít tomu očekávání vstříc. Ne že by se ze mě stal asociál, který zaroste ještě víc vousem a bude se stranit všeho a všech. Budu se nicméně snažit být střízlivý k tomu, co se kolem mě děje. Naštěstí to nikdy nemá dlouhého trvání.
Trochu se rouháte…
Nechci se rouhat, ale vím, jak to chodí.
Je tak těžké čelit popularitě?
Naštěstí ne, protože nechodím moc do společnosti, která by mi to dávala najevo. Pohybuji se většinou mezi svými blízkými, ať už to jsou přátelé, nebo rodina, a tam se nemluvilo o tom, že jsem nominovaný na Anděla. Ty pomyslné facky dostávám ale třeba na benzince, kde mi někdo třikrát zopakuje, že mám čtyři nominace na Anděla. Není to z mé strany arogance. Snažím se být v té popularitě střízlivý, a tak se místům, kde se o ní mluví, spíše vyhýbám. Za ta ocenění jsem nicméně nesmírně vděčný.
Pracujete už na nových písničkách?
Protože se teď ve svém životě setkávám s novými pocity, s nimiž jsem se předtím nesetkával, vznikají o to intenzivněji. Je jen otázka, jestli se dostanou ven.
Proč by neměly?
Jsou až příliš subjektivní. Je to takové mé občasné vyplakávání se sobě sama.
Vyplakávání?
Já si opravdu nevím moc rady se situací, která kolem mě nastala. Vyplakávám se z toho sám sobě, protože vyplakávat se někomu jinému mi přijde hloupé. Když jsme v lednu a únoru byli s mým kolegou Jiřím Kučerovským v Indii, vzniklo tam dost nápadů. Z toho se dá také čerpat. Nechci ale tlačit na pilu. Další desku bych chtěl udělat lépe.
