Článek
Když jste loni na prahu roku vydal debut, věřil jste, že uspějete?
Já si chtěl v první řadě najít své vlastní publikum. Myslím, že se mi to začalo pomalu dařit. Cítím, že se formuje a jsem hrozně rád, když čtu příspěvky na fóru svých internetových stránek nebo v jiných diskuzích. Doufám, že to nebude znít špatně, ale myslím, že názory na mou hudbu jsou většinou takové, jaké jsem očekával. Žádné plácání…
Co tedy?
Diskutují v nich lidé, kteří – co se hudby týče – jdou přesně po tom, po čem jdu já. V písničkách je zajímá text, vyrostli na stejné muzice jako já a dá se říct, že jsou vlastně mladí folkaři. Píší mi fanoušci Vladimíra Merty a jiných českých folkových hvězd. Je to příjemné. Jsem rád, že jsme se našli.
Předpokládám, že se v příspěvcích objevují i výhrady. Jaké jsou?
Veškeré kritiky jsou pro mě přínosné. Cítím, že jsou upřímné a není v nich zapšklost. Nejvíc mi bylo vyčítáno, že písničky, které hráli v rádiích, byly příliš – řekl bych – načančané, a že bych měl zůstat u folku. Přišlo mi i několik kritik ze zahraničí a v podstatě všechny lze shrnout pod příznačné „stay folk“, tedy „zůstaň u folku“.
Co vy na to?
Držím se toho. Minulý týden jsem byl na chalupě na horách a snažil jsem se vymýšlet nové písně tak, abych se v nich vrátil ke kořenům. Chtěl bych se oprostit od toho, co se na první desce skutečně stalo, tedy že mé písničky byly přizpůsobovány popovějšímu publiku.
Vaše kořeny jsou tedy folkové?
Folkové a countryové. Potvrdil jsem si to o zimních prázdninách, kdy jsem se dostal po dlouhé době domů a ze svých starých cédéček jsem si nejvíc pouštěl Greenhorns a nahrávky Michala Tučného. A celý Silvestr jsme s kamarády strávili s písničkami bratrů Nedvědů. Na podzim bych chtěl přijít s novou deskou, kterou už dáváme dohromady. Chtěl bych, aby byla akustičtější a syrovější než prvotina. Na horách jsem poslouchal písničky Boba Dylana a Johnnyho Cashe. Uvidím, co z toho vznikne.
Když jste se objevoval v médiích v souvislosti s písničkami k filmu Anglické jahody, přiznal jste inspiraci Karlem Krylem. Ukázal jste hodně vysoko. Neuškodilo vám to?
Nikde jsem neříkal: „Podívejte se, přišel mladý Kryl“. Šlo spíš o to, že titulní filmová písnička Malčik byla můj hold Krylovi. Doufám, že to tak lidi pochopili. Nehodlám se tvářit jako nový Kryl. Nikdy bych si to nedovolil, toho člověka si strašně vážím. Navíc nemám vůbec pocit, že bych se mu nějak přibližoval.
Kromě zpívání také studujete herectví. K čemu tíhnete víc?
Zanedlouho začnu studovat druhou polovinu třeťáku a k praktickému divadlu se teprve přiblížím. Začnu hrát ve školním divadle DISK a tam se uvidí, nakolik jsem schopen být hercem. Dosud s divadlem větší zkušenosti nemám. Zatím jsem hrál jen v aktovkách nebo v segmentech nějakého představení. Velkou hru, velké divadlo jsem ještě nehrál.
Jak to ale cítíte?
Určitě jsem víc písničkář. Mohu tak být sám sebou, cítím se dobře. Kór když se našli lidé, kteří to chápou.
Kromě toho, že jste loni předskakoval na turné skupiny Chinaski, odehrál jste na Vánoce dva koncerty s Anetou Langerovou. To je také zpěvačka, která je sama sebou. Bylo to inspirující?
Bylo to velmi přínosné a doufám, že ještě bude. Domluvili jsme se, že bychom v budoucnu nějakou další spolupráci ještě zkusili. V některých věcech jsme si dál, ale v některých jsme si zase dost blízcí. Proto mi bylo ctí tuhle slečnu poznat. Je zajímavá a podle mě dosud neukázala všechno, co v sobě má. Ačkoli má velký náskok, nevybudovala si ještě pozici, kdy může být sama sebou a dělat si, co bude chtít. Je si toho vědomá.
Lze tuto odpověď chápat tak, že se Aneta Langerová objeví jako host na vaší nové desce?
To bych předbíhal. Byl bych ale samozřejmě rád. Budeme se v nejbližší době scházet, ale nevím, jestli se mnou něco nahraje. Ještě jsem ji o to ani nepoprosil.
