Článek
Proč tu píseň vydáváte právě v této době?
Je předznamenáním mého nového alba Spolu, jehož jedním z tematických pilířů je rozvíření tiché vody, která je v každém z nás. Tichá voda je hlas, který se obáváme užít, protože máme pocit, že nic nezmění, nemá to cenu, něčeho se bojíme či jsme na něj už dávno rezignovali.
Dává ale naději, že ve chvíli, kdy se zvedne, tedy se vzedme tichá voda, bude mít sílu prolomit hráz, za kterou je naše společné moře. A v něm jsme si všichni rovni. To je můj alegorický výklad nové písně.
Pokud se budu držet vaší alegorie, tichá voda v lidech by po svém propuštění znamenala obrovskou sílu. Je nová písnička o netušené síle těch, kteří dosud mlčeli?
Přesně tak. Původně vznikla k seriálu Na vodě, ve kterém jsem hrál, a byla na mou seriálovou postavu dost navázána. Teď jsem rád, že k jejímu zveřejnění tehdy nedošlo, protože jsem pak upravil pár pasáží a vznikla píseň, jež se týká obyčejného chlapíka, který má pocit, že bez lásky na tomhle světě jenom přežívá, a chce se zamilovat.
Nemusí to být ale samozřejmě jen láska, po čem toužíme. Ta písnička je o čemkoli, co si přejeme a co v nás v momentě, kdy to nemáme, vzbuzuje právě ten pocit přežívání. Podle mě je to pokaždé náš vlastní problém a můžeme ho změnit pouze ve chvíli, kdy se vyslovíme, kdy prostě něco uděláme.
Doba je bohužel taková, že zbavujeme slova jejich původního významu. Stavíme obrovskou propast mezi slova a čin, stáváme se netečnou řekou, netečnou společností, která jen čeká, co za ni kdo řekne nebo udělá, popřípadě věří, že se to udělá samo.
Co bychom měli udělat nejdříve?
Začít spolu mluvit. Je čas se dohodnout na tom, že základní věci, které k životu potřebujeme a které chceme, jsou nám společné. Jsou to štěstí, zdraví, láska, harmonický život v rodinných kruzích, pocit bezpečí a dobré budoucnosti. Z toho plynou ta skutečně důležitá témata. Chceme totéž všichni, ať už jsme se narodili v České republice, Uzbekistánu, Africe, na Aljašce, nebo v Jižní Americe.
Všichni toužíme po tom samém, a to jsou hodnoty, na kterých bychom měli naši komunikaci postavit a vycházet z nich. Až potom se můžeme bavit o rozdílnostech, které mezi lidmi přirozeně jsou.
Věřím, že probuzení naší úcty k planetě Zemi, zastavení nesmyslných zbrojení a válek, které už léta letoucí nikomu nepomáhají, je v naší moci. Temná síla, která lidi nutí na sebe křičet, nenávidět se a vraždit, je tolik patrná jenom proto, že je v naší realitě hrubohmotná, a tudíž viditelnější. Dobro není tak vidět, ale je ho na světě víc. Jsem o tom přesvědčen. Dobří lidé nekřičí a neválčí, ale měli by o sobě vědět.
O tom bude vaše nové album?
Celé album i následující turné míří k tomu, abychom dali dobro dohromady a aby lidé, kteří věří v nenásilí a dialog, věděli, že je jich mnoho.
Nemáte pocit, že u mnoha lidí dochází s ohledem na to zlé, co se na světě děje, k jakési rezignaci na dobro?
Není tak zle, abychom nutili básníky skládat zbraně. Jen nás mate množství informací, s nimiž neumíme pracovat. Proto doufám, že se práce s internetem zařadí do školních osnov. Myslím si dokonce, že mnozí lidé, kteří se teď tváří jako zlí – především na sítích – ve skutečnosti zlí nejsou. Mohu to potvrdit z vlastního prožitku.
Z jakého?
Před časem jsem na základě nějaké výzvy obdržel spoustu zpráv se vzkazem, že bych měl viset na oprátce na náměstích a podobně. Zařekl jsem se, že na každou tu zprávu odepíšu, alespoň stručně. Byl jsem to koneckonců já, kdo tehdy lidi vyzval k diskusi.
Když jsem těm, kteří reagovali tak nesnášenlivě a agresivně, slušně odpověděl, v devadesáti procentech mi přišla jako odpověď v první řadě omluva a teprve potom následovala diskuse o tom, že já to myslím tak a oni jsou přesvědčeni o opaku.
Většinou jsem si pak s nimi vyměnil ještě tři nebo čtyři další zprávy. Nakonec jsme pochopili, že na obou stranách pomyslné bariéry stojí především lidé, sice s jiným názorem, ale stejnou motivací najít a obhájit pravdu. Taková diskuse, podaří-li se přenést do ulic, parků, divadel, hospůdek, zkrátka kamkoli, kde jsme živí a můžeme spolu opravdu mluvit, může přinést ovoce v podobě pochopení a otevřenosti. Taková idea však apeluje na naše nejniternejší struktury, z nichž je potřeba vykřesat respekt a sílu naslouchat druhým. To z nás může znova udělat velké lidi malého srdce Evropy. Je čas spolu vyjít.
Jaké bude album Spolu po hudební stránce?
Bude velice pestré. S Cílovou skupinou jsme si při skládání a nahrávání sáhli na spoustu vlivů a žánrů. Myslím, že lidé budou překvapení tak širokým rozptylem. Předesílám rovněž, že deska je, mimo jiné, mým poděkováním Cílové skupině, tedy klukům, kteří se mnou hrají. Nesmírně si vážím jejich talentu a pokory, s níž přistupují k písni jako k vrcholné formě a velkoryse mě to učí.
Kdy album vyjde?
De facto je už hotové a teď ho vizuálně takříkajíc vymazlujeme. Cédéčka se dnes moc neprodávají, je to spíš artefakt, a tak k němu přistupujeme. Vyjde 7. září.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: