Tomáš Klus: Doba ukázala, že lidé, kteří nám vládnou, to nedělají dobře

Doufám, že se co nejdříve stane mementem doby a že se z téhle noční můry brzy probereme. Z osobního hlediska pro mě znamená terapii, vypsání se z obsese, jak to nazvali moji přátelé. Doba, kterou prožíváme, je složitá a opravdu ji nikdo nečekal, a to ani ti nejvypočítavější z nás. Ukázala, že lidé, kteří nám vládnou, to nedělají dobře. V momentě, kdy je to tak moc vidět, přišlo mi záhodno na to upozornit.

Oba aktéry, o nichž je album ČauČesku především, vnímám jako špunty, které musíme vytáhnout, aby z naší společnosti vytekly zloba a zbytečná nenávist a my mohli začít řešit věci, které jsou skutečně podstatné.

Posledních několik let se tu totiž neřeší skoro nic jiného než jejich kauzy nebo jejich útoky na toho či onoho novináře, instituci, konkurenta, případně jinou společenskou skupinu. Je to velice zdržující a otravné ve smyslu, že to otravuje společnost.

Přesně tak. Tato doba ukázala, jak to s námi vlastně myslí. A v případě pána z Lán to aktuální kauza Vrbětice naprosto podtrhla. Díky tomu, že jsem měl spoustu času a tím pádem spoustu příležitostí načíst i nastudovat si informace a vnímat to daleko pozorněji než při běžném provozu, začaly ze mě lézt emoce skrze písně. Byl jsem toho plný. Pro mě zcela logicky takové album vzniknout muselo.

Podstatné je snažit se o spojení se světem. Jenže oni dělají pravý opak. Svět teď samozřejmě sužuje především covid-19. Sužuje ho ale i spousta dalších důležitých věcí, například klimatické změny. V boji s nimi je třeba navázat kontakt s celým světem, protože ty problémy jsou globální.

V zájmu obou pánů je ale separování. Jeden má motivaci v tom, že potřebuje sosat peníze a dotace, druhý z nějaké zvláštní zášti a možná urputnosti nahrává svými postoji a činy tomu, abychom se opět dostali do vleku mocnosti, která už nejednou dokázala, že není dobrou matkou.

Novinář Jaroslav Kmenta. Zavolal jsem mu a seznámil ho se svým nápadem. Původně jsem si dokonce představoval, že by album bylo koncipované jako pohádka o dvou písařích, kteří to pěkně spískali.

Jarda patří stran investigativy i psaní mezi mé favority, jelikož umí i velmi nehezká témata podat tak, že je člověk schopen je i přes nevolnost v žaludku dočíst až do konce.

Řekl jsem mu, že bych byl rád, kdyby na desku napsal jakési komentáře, a on mi odpověděl, že zrovna na to téma dokončuje knížku, má spoustu materiálů a moc rád to udělá.

Řešil jsem potom formu. Nejdříve jsem jeho komentáře načetl já, potom jsem poprosil některé své herecké kolegy, ale pořád to nebylo ono. Nakonec mi došlo, že pro mě jako písničkáře i člověka je v životě nejpodstatnější autenticita, a tak by bylo naprosto logické, aby ty komentáře načetl sám autor.

Musel jsem k tomu Jardu chvíli přemlouvat, ale nakonec souhlasil. Jsem moc rád, že to tak dopadlo, protože ho na desce vnímám jako pilíř, jako oporu. Já přináším emoce, on fakta.

Přinesla mi přesně to, co jsem od ní očekával. Proto teď s Jirkou točím i svou další řadovou desku. Myslím si, že jsme se protnuli v životním postoji, způsobu uvažování o životě jako takovém, ale také v názoru na hudbu a v přístupu k ní. Paralelně s tou spoluprací vzniklo navíc jedno krásné přátelství, které se rozšířilo ještě o mého kolegu kytaristu Jirku Kučerovského. Další desku točíme ve třech.

Spolupráce s Jiřím Burianem je zkrátka naprosto fantastická. Jelikož je to především skvělý muzikant, jeho producentský přínos nebyl a není jen v tom, že by říkal, co by bylo hezké a co ne, ale když ho něco napadne, rovnou to zahraje. A je často jedno, na jaký nástroj to je. Pro mě je to fascinující.

Desku ČauČesku jsem dělal v podstatě jenom s Jirkou Burianem. Jediná písnička, kterou jsme na ni nahráli opět s uskupením Cílová skupina, se jmenuje Chátrám. Když jsme pak přemýšleli, jaký zvuk zvolíme pro následující album, shodli jsme se s úsměvem na tom, že je čas, aby Tomáš Klus natočil popovou desku.

Myslím si, že jsem se do mainstreamu, tedy středního proudu, dostal spíš omylem. Nikdy jsem nevydal jedinou písničku, kterou bych cíleně vytvořil pro to, aby ji hrála rádia. Pro mě trochu paradoxně se do nich ale některé dostaly, a byly to ty, které jsme nahrávali nejvíce alternativně.

Například Nina byla točená tak, že smyčce, které v ní znějí, jsou ve skutečnosti vazbení kytary, a jako rytmický prvek se v ní používá psaní fixou.

A tak jsem si řekl, že bych to tentokrát zkusil z gruntu jinak. Myslím si, že jsem si k tomu nemohl vybrat lepšího producenta, než je Jiří Burian.

Nahrávat jsme ho začali v pátek 30. dubna. Svou náladou bude dost podobné albu Racek, nicméně já jako autor písní jsem o deset let starší, než jsem byl tehdy. Primárně se na něm věnuji vztahům, ale už to nejsou témata, jaká byla na Rackovi. Zkrátka jsem starší, jsem otevřený a budu moc rád, když se s fanoušky v těch emocích sejdeme.

Věřím nicméně, že album bude mít podobný dopad, jako měl Racek. A myslím si, že to bude po ČauČesku kolekce hladivých písní.

Do léta bychom ji chtěli natočit, vyjít by měla na začátku podzimu.

Jirka je v nejlepší kondici, v jaké ho pamatuju. Všechno zlé je k něčemu dobré, a on je moudrý člověk, který pochopil zprávu, jež mu přišla, a přijal nemoc s velkou pokorou. Porazil ji a vrátil se daleko silnější, zkušenější, moudřejší a mám pocit, že i kreativnější.

Může se vám hodit na Zboží.cz: