Tomáš Klus: Budu se věnovat hlavně rodině

Je jich několik a pořadí nerozhoduje. Jedním je, že jsem opravdu unavený. Po devíti letech na scéně to na mě dolehlo a já vím, že si potřebuju odpočinout. Kromě toho jsem teď ucítil obrovskou pokoru vůči svým písním. Nahrávali jsme album a mne se ten proces dotýkal tím, že jsem byl pouze prostředník. To mě ponouklo k tomu, zaposlouchat se nejenom do nových, ale i do starších písniček z alba Proměnamě. Zjistil jsem, že to, co zpívám, ještě úplně nenaplňuju ve vlastním životě. A protože se snažím být ve svém projevu co nejautentičtější, vím, že bych chtěl zpívat úplnou pravdu. To znamená, že chci žít to, co zpívám. Věřím, že rok pauzy mi umožní to ve svém životě praktikovat.

V neposlední řadě v sobě cítím, že na svých písních trošku parazituju. Neustále jim dodávám pel vlastní osobnosti a ony si to nezaslouží. Potřebují daleko více pozornosti, a to i té, která do této chvíle patřila mně. Nesmírně si vážím písniček, které na předešlé i budoucí desce skrze mě přišly. Mají hlavu a patu, a cokoliv k nim na koncertech řeknu, to jejich sdělení rozmaže. A to nechci.

Určitě ne, protože bez hudby nedovedu existovat. Hrát si budu, a navíc je čas se zdokonalit a přiblížit se tak kolegům z kapely. Především se ale chci věnovat rodinnému životu. Má dcera je ve věku, kdy veškerý její čas naplňují rodiče. Až přijde škola a ona mi bude systémem tak trochu vzata, už na sebe tolik času mít nebudeme. Chci zkrátka být s dcerou a ženou, protože i o tom mé písničky jsou.

Chceme si pořídit dodávku s lůžkovou úpravou a hodně cestovat. Sen o bydlení v domečku mimo město mám pořád, jen mi k tomu scházejí dvě zásadní věci – pozemek a dost peněz. Věřím, že to jednou přijde. Rozhodně se ale nechci ve své profesi honit za tím, abych si mohl postavit hrad. Mám za to, že vycházet by se mělo z toho, co člověk přirozeně má.

Jsou na něm dvě stěžejní, která jsou spojena. Jedním je despekt k matce zemi a druhým strašák válečného běsnění. Pojí je obrovsky němá pauza mezi slovem a činem. My totiž hodně mluvíme a vymýšlíme věci, které pak ukládáme a odkládáme, a dost často je nakonec vůbec nenaplníme. Já si ale myslím, že je čas to udělat. Nejenom proto, že světu není dobře, ale i kvůli tomu, že naše vědomí je už dostatečně uvědomělé a ví, že špatné věci se dějí, a navíc opakují. To, jak vypadá svět kolem nás, určujeme my sami. Nejde o to, měnit svět v dálce. Je důležité změnit sebe sama a své okolí. O tom má deska je – chytit život do vlastních rukou.

Od toho jsem zcela upustil. Roční pauzu si dávám i proto, že jsem v lidech začal vzbuzovat pocit, že si buď hraju na spasitele, anebo jím jsem. Někteří za mnou chodí s tím, abych je vedl nebo za ně vyřešil svízelnou situaci. Jiní mě zase osočují z toho, že hřeším na nespokojenost společnosti. Já ale nejsem ani jedno, ani druhé, jenom cítím potřebu se k něčemu vyjádřit a něco říct. Svojšice nebudou happeningem v tom smyslu, že bychom se všichni drželi za ruce a řekli si, že teď to všechno uděláme jinak. Plánuju odehrát klasický set a ve druhé půlce koncertu písničky z nové desky. Říkat k nim už ale nebudu nic.

S rozhodnutím dát si na rok pauzu jsem přišel dost překvapivě a jsem rád, že mě kluci z kapely podporují a chápou. 27. září odehrajeme poslední smluvně domluvený koncert a pak skončíme. Myslím si, že podzimní turné v roce 2016 bude krásné, i když o něm zatím nemám žádnou představu. Chtěl bych ji doladit během té pauzy. Možná také budu psát knížku, protože je to můj velký sen. Rozhodně proběhne několik set pokusů o to, začít ji psát.

Myslím si, že ze své vlastní potřeby musím, protože mě to naplňuje. Je pro mě ale těžké si představit, co vlastně je ta česká hudební scéna, na kterou se budu vracet. Můžu tedy jenom říct, že rozhodně budu chtít hrát písně.