Tomáš Klus a Jiří Kučerovský: Vrátíme se k písni Pánubohudooken

Klus: Před jeho startem jsme měli rok koncertní pauzu a nikdo nevěděl, s jakou přijdeme. Dlouho jsme to nevěděli ani my. Osobně mám ale po turné pocit, že jsme přišli s větším elánem a radostí z hraní.

Zjistili jsme, že je nám spolu dobře, což jsem mimo jiné postřehl z našich diskusí v dodávce při přesunech mezi místy konání koncertů. Došlo nám, že když jsme spolu na pódiu, děje se něco mimořádného. Je to samozřejmě především o muzice, ale nikoli jenom o ní. Mezi námi je velmi dobrá chemická reakce, která probíhá mimo smysly, jimiž vnímáme běžné věci.

Kučerovský: Myslím si, že jako kapela lépe hrajeme. V té pauze si každý z nás mohl od svých hudebních partů vytvořit odstup a po návratu to, co hrál, zahrát jinak a lépe. Ostatně název turné Recyklus vycházel i z toho, že písničky zahrajeme trochu jinak, než jak jsme je hráli předtím.

Před turné jsme se na čas dostali do osidel tohoto konceptu, když jsme měli obavy, že naše prezentace nebude tak zajímavá a dobrá. Nakonec to však šlo samo. Každý z nás si k písničkám našel novou cestu a na pódiu to do sebe všechno krásně zapadlo.

Klus: Mně osobně to, že jsme nehráli, chybělo. Byl jsem si ale zároveň vědom toho, že příčinou pauzy jsem já sám. Bytostně jsem ji potřeboval, abych našel klid. Proto jsem nikdy nezalitoval.

Kučerovský: Nebylo to černobílé. Na jednu stranu mi koncertování chybělo, na druhou stranu jsem věděl, že to bylo správné rozhodnutí. Nakonec jsem byl rád, že mohu dělat na jiných projektech. Kdyby té přestávky nebylo a my hráli tak četně jako do té doby, nikdy bych se k nim nedostal.

Kučerovský: Jak je naším dobrým zvykem, neurčili jsme si termín vydání, abychom v případě nějakých potíží svůj plán sami nezničili. Na albu se ale pracuje a myslím si, že se ve druhé půlce března začne prodávat.

V podstatě je všechno připravené a nahrávka, která nakonec vzešla ze záznamu z našich loňských brněnských koncertů, se mixuje.

Klus: S Jirkou jsme spolu už deset let. V roce 2007 jsme se seznámili ve studiu při natáčení alba Cesta do záhu(d)by. Jirka tenkrát přišel v saku, protože předtím hrál s nějakým orchestrem, natočil na desku své party a sedli jsme si tak, že jsme spolu zůstali.

Při příležitosti jubilea naší spolupráce jsme se rozhodli uspořádat sérii exkluzivních koncertů, které jsme nazvali Nablízko.

Budou se odehrávat v malých klubech a idea je taková, že zahrajeme vždy jedno celé album. Respektive jedno z prvních tří alb, tedy Cestu do záhu(d)by, Hlavní uzávěr splínu nebo Racka.

Líbilo by se nám, kdybychom v okamžiku, kdy budeme mít třeba týden volna, vyjeli někam do klubu a v něm jednu z desek zahráli celou plus nějaké bonusy. A rádi bychom se tohoto konceptu drželi delší čas.

Klus: Protože Jirka zcela správně řekl, že ty další jsou už jiná kategorie.

Kučerovský: Mám pocit, že nám čtvrtým albem Proměnamě začalo nové hudební období, které trvá.

Od té doby desky nahrávala a tvořila celá kapela a my teď necítíme potřebu ořezávat zvuk písniček z nich tak, aby je mohly hrát jen dvě kytary.

Klus: To je otázka, ale určitě dáme vědět předem. První tyto koncerty se odehrají 22., 24. a 25. února v pražském Prostoru Země. Na všech zahrajeme Cestu do záhu(d)by.

Kučerovský: Zahrajeme. My byli rozhodnuti hrát ji i na Recyklus Tour, pokud by si o ni lidé v hlasování řekli. To se ale nestalo, skočila těsně pod čarou, byť jsme si mysleli, že bude na některém ze tří prvních míst. Teď na ni ale dojde.

Klus: Na něm nebudeme program prakticky měnit. Písničky si fanoušci vybrali v hlasování už na podzim, my k nim přidali své oblíbené a tak to zůstane.

Trochu se jen změní podoba scény, doladíme některé detaily. Novinkou je, že budeme hrát i na místech, na nichž jsme třeba ještě nikdy nehráli.