Článek
Vaše loňské album vyšlo pět let po předchozím. Proč to trvalo tak dlouho?
Už před lety jsme si naordinovali, že nebudeme písně vyrábět jako na běžícím pásu. V minulosti, kdy jsme vydávali nová alba častěji, se nám to moc neosvědčilo. Teď o nových skladbách více diskutujeme, déle na nich pracujeme, pipláme se s nimi.
Co písně na novém albu spojuje?
Není nic, co by je spojovalo obsahově. Cítím v nich sice trochu náladu covidové doby, kdy jsme album dokončovali, není však klíčová. Za koncept spíše považuju způsob, jakým vznikaly. Naším záměrem bylo udržet maximální autenticitu a nabídnout v nich na desce výsledný zvuk, který budeme moci přirozeně přenést i na koncerty.
Vaše první album Ztraceni v inspiracích vyšlo v roce 2004 a nástup popularity kapely přišel záhy. Později ale jako by se vzestup zastavil, možná jste dokonce prošvihli dobu, kdy jste měli tak velkou fanouškovskou podporu, že se z vás mohla stát jedna z nejpopulárnějších poprockových skupin u nás. Jste spokojeni s tím, jak to teď je?
To je velmi dobrá otázka a já si ji už mnohokrát položil. Vlastně si myslím, že jsme se svou pozicí na zdejší hudební scéně spokojeni. Jsme kapela, která roste pomalu a má to svou filosofii. Nehrneme se k tomu, abychom udělali velký koncert v O2 areně v Praze, dali tak světu najevo, že jsme vyrostli a do jisté míry uměle vystřelili honorář kapely, na jejíchž normálním koncertě pak promotér prodělá. Navíc bychom kvůli této strategii museli sedět alespoň půl roku doma, aby jediný velký koncert získal punc výjimečnosti.
Takový styl nám nevyhovuje. Jsme zvyklí vystupovat, jezdit především do klubů, které nám jsou svou povahou nejvíce blízké, být v nich lidem na dosah, mít s nimi interakci. Myslím si, že téhle filozofie se budeme držet i v budoucnu.
Nepřináší to únavu, která by vám brala energii do další tvorby?
Od našeho vítězství v soutěži Coca Cola Popstar v roce 2004 jsme hráli bez pauzy. Patnáct let v kuse jsme jeli naplno, nezastavili jsme se, každý rok jsme odehráli více než sto koncertů. V těch časech se někdy určitý úbytek energie a s ním související setrvačnost možná projevily.
Pak ale přišel covid a dva roky se moc nehrálo. Odpočinuli jsme si a v současné době cítím, že máme energie na rozdávání. Nikdy jsme neměli klubové koncerty, které by trvaly až dvě a čtvrt hodiny, protože jsme rychle chtěli být na baru s holkama. Teď na pódiu tak dlouho vydržíme a strašně nás to baví. A baví to i lidi.
Skupina UDG se těší na koncert do pražského Fora Karlín.
Vznikli jste v roce 1998, někteří z vás už mají rodiny. Pořád vás naplňuje být na baru s holkama?
Pořád, jen se předtím více soustředíme na koncerty. Jakmile skončí, jdeme mezi lidi. Pokecáme s pořadatelem a zajímáme se, jak byl s koncertem spokojen po stránce hudební i ekonomické. Potom se podepíšeme všem lidem, kteří o to mají zájem, vyfotíme se s nimi, a dáme si něco na baru. Považujeme to za pevnou součást večera.
Mně osobně se ale mejdany trvající do rána už zdají nepochopitelné. Byly doby, kdy jsme měli pět šest koncertů po sobě a pokaždé po nich celou noc pili. Nechápu, jak jsme se druhý den vůbec na pódiu udrželi.
Stalo se, že se koncert nepovedl?
To se stávalo, a občas se to stane i dnes. V minulosti to bylo nejčastěji kvůli nadměrné opilosti některých členů kapely, teď se to stává výjimečně a na vině bývají spíše nějaké technické trable. Lidé v publiku si většinou nevšimnou hudebních detailů, třeba že je trochu rozladěná kytara nebo zpěv. My to ale víme a samozřejmě a pak se po koncertě dohadujeme, kdo toho pokazil více.
Musím však říct, že se v nás prohloubila jakási odpovědnost a muzikantská čest a chceme, aby naše vystoupení byla stoprocentní.
Takže alkohol už umíte dávkovat?
Je to pro nás stále velká dřina. Zjistil jsem, že v podstatě pijí všichni. Drtivá většina hudebníků si dá před koncertem panáka buď na uklidněnou, nebo pro povzbuzení. Někteří si dají dva, jiní tři, a je to v pořádku. Pak se uvolní, dají průchod emocím, více se baví. Baví to takhle i publikum.
Nedokážu ale pochopit, že po dvaceti letech v kapele někdo před koncertem vypije tři čtvrtě lahve vodky a na pódiu pak nezahraje skoro nic. Nejde mi do hlavy, že se po tak dlouhé době nenaučil komunikovat s vlastním tělem. Bohužel se to občas stane i nám.
Živíte se hudbou?
Covidový výpadek byl evidentní. Náš příjem byl v té době mizivý a zachraňovalo nás jenom léto, kdy se přece jenom hrálo. Nikdo z nás ale v té době nešel do práce, takže se hudbou pořád živíme.
Vaším největším hitem je Hvězdář, který je na prvním albu Ztraceni v inspiracích. Žádná vaše další skladba ho co do popularity nepřekonala. V čem je podle vás jeho kouzlo?
Dodnes jsem ho nedokázal najít. Ta skladba měla určitý předobraz v jedné ještě starší písni, která však nikoho nezaujala. My pak se stejnými akordy změnili zpěv i text, ale nikdy jsme s ní moc nepočítali jako s velkým hitem. Na album Ztraceni v inspiracích byla zařazena dokonce snad až jako poslední. Její potenciál jsme prostě nepoznali, objevili ho až naši fanoušci a posluchači.
A máte pravdu, asi žádná naše další píseň Hvězdáře nepřekonala. Nejvíce se jí přiblížila Kurtizána, která je na albu Buď a nebe z roku 2007. Tyhle dvě skladby dokonce předčily známost jména naší kapely. Setkáváme se s tím, že lidé často neznají jméno UDG, ale bezpečně znají Hvězdáře a Kurtizánu.
Nadcházející koncert ve Foru Karlín byl třikrát přeložen. To jistě není nic příjemného.
Rozhodně ne, ale podrželi nás fanoušci. Hodně nepříjemné by bylo, kdyby všichni chtěli vrátit peníze za vstupenky, které si koupili. Naši fanoušci nás ale podpořili a my téměř žádné peníze nevraceli. Jen si tu a tam někdo povzdechl, že mu nový termín z nějakého důvodu nevyhovuje, anebo že v době nového data koncertu očekává přírůstek do rodiny. Jinak žádný problém nenastal.
Může se vám hodit na Zboží.cz: