Tomáš Břínek TMBK: Provokuje kolážemi, kterými se trefuje do aktuálních kauz

Obrázků ironizujících všemožné tuzemské i světové události nebo přešlapy našich i zahraničních slavných osobností má na kontě už vyšší jednotky tisíc. Sdílí je na svém instagramovém a facebookovém účtu, ale až poté, co je jako první každodenně vypustí jeho domovské Seznam Zprávy, kde po předchozí štaci v týdeníku Reflex zakotvil před takřka rokem a půl.

„Vyhoření pociťuju pořád, nejvíc asi každou středu,“ říká Tomáš Břínek, jehož výroky i samotné grafiky je zapotřebí brát s rezervou. Jedním dechem totiž dodává, že tvorba příspěvků ho doposud naplňuje, byť podněty překvapivě nepřicházejí automaticky. Mediadění je samozřejmě přehršel, jen je pro Tomáše občas těžké vybrat jednu konkrétní záležitost. „Ne každá se u fanoušků chytne. Někdy ji střelím od boku a zrovna se s ní trefím do vkusu,“ tvrdí.

Úspěch sklidí i s něčím na první pohled úplně banálním, například když si o loňských Vánocích ztropil žert z naší téměř až posvátné záliby v řízku s bramborovým salátem na štědrovečerní tabuli. Jindy naopak závažné věci získávají s Břínkovým nadhledem humornou lehkost.

Ohledně svého nejoblíbenějšího výtvoru dlouho neváhá. Na koláži z června 2020 vtipkuje o političce Aleně Schillerové, které se letuška na palubě letadla anglicky ptá, zda by si dala „coffee, or tea“, tedy „kávu, nebo čaj“, na což tehdejší ministryně financí reaguje, že „or“ čili „nebo“.

Média se totiž tenkrát zabývala ožehavou spekulací, že její úroveň angličtiny neodpovídá takové, které by měla na vládním postu dosahovat.

Tomáš Břínek, ročník 1981, bavil svými kousavými malůvkami už spolužáky v základní škole. Platil za třídního klauna, jenž vrstevníky častoval karikaturami pedagogů nebo kupříkladu devadesátkových televizních reklam. Nelze se divit, že si jimi častokrát vysloužil napomenutí ze strany učitelů, neřkuli dvojku z chování. „Jeden kamarád moje dílka dokonce sbíral a nedávno je na mě vytáhnul. Jen už je teď nejde moc pochopit,“ kření se tvůrce.

Po deváté třídě odešel na Soukromou střední odbornou školu umění a managementu v Praze, kde se učil fotit a upravovat snímky ve Photoshopu a taky natáčet i stříhat videa. „Byl jsem trošku líný, a tak jsem usoudil, že obor blízký umění bude nejlepší volba,“ objasňuje.

První grafika, kterou stvořil během středoškolských studií, byla určena cestovní kanceláři jeho táty a prý velice nápadně připomínala dobové logo televizní stanice Nova. „Byla pro mě v tvorbě velkou inspirací,“ prohlásí opět s nadsázkou.

S maturitou v kapse se živil porůznu na volné noze. Na zakázku zvěčňoval byty celebrit nebo prodával fotky do nejrůznějších časopisů. Jednu dobu pracoval pro magazín Glanc pod vedením své tehdejší tchyně Haliny Pawlovské, s jejíž dcerou Natálií má dnes dvanáctiletého syna Huga.

Přivydělával si taky coby kytarista v kapelách Lety mimo nebo The Slots. Ve druhé zmíněné shodou okolností hrál na klarinet scenárista Petr Kolečko, do něhož se Tomáš v posledních letech nezřídka strefoval kvůli jeho propíranému milostnému trojúhelníku.

Ačkoli byl v minulosti profesně rozkročený, dvě ze tří povolání nakonec pověsil na hřebík a zaostřil pozornost výhradně na koláže kolující internetem.

Všechny vznikají dost obdobně. Přihodí se konkrétní událost, které se dostane nejen pozornosti médií, ale ideálně i online uživatelů. Když na ní v diskusích pod články nebo příspěvky na sociálních sítích nenechají nit suchou, je to pro Tomáše signál, že bude koláž stát za to.

„Někdy to jde hned, záležitost se mi propojí třeba s nějakou filmovou hláškou. Takové koláže bývají nejlepší. Jindy dlouze, klidně i dvě tři hodiny, hledám, co bych do obrázku použil, což je opruz,“ přiznává.

Snazší práci prý představuje domácí dění, které má už za uplynulé roky dobře zmapované, což mu umožňuje žertovat o něm víc do hloubky. Třeba když u nás zkraje ledna spadly teploty pod bod mrazu, sdílel satelitní snímek Antarktidy z legrace přejmenované na Českou republiku.

Jediným případem, kdy se rozhodl dílo z online prostoru odstranit, byla koláž vydaná bezprostředně po prosincové střelbě v budově Karlovy univerzity. Zachycovala emblém filozofické fakulty potřísněný krví, který měl podle Tomáše uctít oběti na životech. Za něj se na autora snesla nebývalá vlna kritiky.

„Stojím si za tím, že jsem to rozhodně nemyslel zle, ale pietně. Kdybych věděl, že spousta lidí ji pochopí úplně jinak, asi bych koláž nevytvořil,“ kaje se.

„Světových událostí jsou jednak mraky, navíc u něj trošku kloužu po povrchu,“ zdůvodňuje, proč se jim zas tolik ve své tvorbě nevěnuje. Lidé navíc Tomášovu grafickou jízlivou poznámku obrácenou na zahraniční dění ne vždy pochopí.

Jeho příznivci jsou prý už naučení, že si v takovém případě kontext musí sami dohledat. Nejzmatenější ale bývají jeho vlastní rodiče, za čímž vidí mezigenerační nedorozumění.

Není každý den posvícení, a tak čas od času sáhne po obecnějších fenoménech, které hýbají veřejným míněním.

Naposledy zužitkoval umělou inteligenci, kterou si v jedné koláži hloupější slečna hodlala pořídit na klinice plastické chirurgie. „Vděčným tématem je i genderová otázka,“ doplňuje.

V podobných případech čerpá ilustrační snímky zakoupené ve fotobankách, jinak využívá veřejně dostupné fotky. U nich potíž s nelegalitou povětšinou nenastává, jak Tomáš záhy vysvětluje.

„Jakmile fotce změníte význam – například když uděláte výstřižek něčího obličeje a zasadíte ho do jiné situace, snímek v tu chvíli pozbývá autorských práv,“ poznamenává.

Dříve přesto obdržel pár předžalobních výzev. Jednu z nich mu zaslali dědicové Bohumila Říhy, tvůrce knížky Honzíkova cesta. Její grafiku totiž použil v koláži s anekdotou plánované návštěvy bývalého vicepremiéra Jana Hamáčka v Moskvě, která proletěla médii před dvěma lety. Tomáš na to konto příspěvek smazal a žalobci se do dalších právních kroků nepustili.

Terčem jeho gagů často bývají veřejně známé osobnosti, ponejvíce politici, kteří selhávají v komunikaci. Tomáš Břínek nerozlišuje mezi pravicí a levicí, na paškál si bere prostě kohokoliv. Když začátkem loňského roku vrcholily prezidentské volby, kandidátům měřil stejným metrem včetně vítězného Petra Pavla.

„Čau, ty vole, prosím tě, nevíš, jestli jsem byl včera na tý debatě?“ telefonuje na koláži zpoza peřin s naznačenou kocovinou ve tváři neúspěšný uchazeč Karel Diviš, který si vysloužil nemalý posměch.

Už i Tomášovi blízcí přátelé jsou zvyklí, že příslovečný černý Petr může padnout taky na ně. Poslední vydanou knížku plnou koláží TMBK 2023, ve které shrnul loňský rok, mu s herečkou Petrou Nesvačilovou pokřtil nedávno sezdaný pár Ondřej a Daniela Brzobohatí.

Na karikatuře jejich svatební fotky vyměnil ženichův bílý oblek za totožné splývavé šaty, které má nevěsta. Narážel přitom na prosáklou informaci, že se dotyčný herec a muzikant rád převléká za ženu, což potvrdila i jeho novomanželka, věhlasná moderátorka.

„Nevzali to osobně. Oba pochopili, že jde o legraci,“ podotýká Tomáš.

Malér však nastal u Agáty Hanychové, jejíž střídání partnerů se stalo už jakýmsi folklorem. Tomáš Břínek loni publikoval snímek exteriéru pražské O2 areny s vyvěšeným transparentem hlásajícím, že se tam koná soukromá akce – sraz otců jejích dětí. Ty má v současnosti tři, každé s jiným partnerem. „Agáta mi to vrací tak, že o mně v článku prohlásí, že jsem její zhrzený milenec,“ kroutí Tomáš hlavou.

Takzvaně setnout hlavu je podle Tomáše možné opravdu kdekomu. Nešel by snad jen do všemi milovaného představitele Mr. Beana Rowana Atkinsona. Když se chce sám odreagovat, pouští si právě jeho komediální scénky.

Anebo zhlédne jeden z dílů seriálu Monty Pythonův létající cirkus britského pětilístku komiků Johna Cleese, Erica Idlea, Terryho Jonese, Grahama Chapmana a Michaela Palina. Jejich slavný skeč Ministerstvo švihlé chůze z epizody odvysílané v roce 1970 ostatně pronikl i do našich končin, kde se tento bizarní pochod každoročně koná v lednu už třináctým rokem.

Plány pro letošek má Tomáš Břínek celkem jasné. Na konci podzimu se chystá otevřít vůbec první zahraniční výstavu svých počinů v Českém centru v Paříži.

Aktuálně se také začíná scházet s produkčním týmem přehlídky Českoland 2, která by měla proběhnout souběžně. Naváže na stejnojmennou pilotní výstavu, jež se odehrála koncem roku 2020 v podzemí pražského hotelu Pyramida. Připravovaná expozice v tuzemské metropoli nebude jen o kolážích na stěnách, má být interaktivní a pestrá.

Kromě vytištěných koláží pověšených na stěnách se návštěvníci nejspíše dočkají také videomappingu nebo koláží zhmotněných do soch v nadživotní velikosti, které vyrobí zvoleným prostorám na míru. „Tentokrát to bude víc audiovizuálně pojaté, už ne tolik pouťově,“ popisuje Tomáš.

A jaký bude podle tohoto neúnavného glosátora zbytek roku 2024? „Máte na mysli, jestli přijde meteorit?“ pohotově odvětí na dotaz.

„To snad ne, letošek by mohl být trošku klidnější než loňský rok. Obávám se ale, že se Donald Trump znovu stane americkým prezidentem,“ soudí Tomáš Břínek ohledně blížících se zaoceánských voleb.

Co se bude odehrávat v naší kotlině, si zatím netroufá odhadovat. Doufá však, že si na chvíli odpočine, než v příštím roce přijdou další třaskavé volby do Poslanecké sněmovny. Ty ale svéráznému grafikovi působícímu pod zkratkou TMBK jistě přinesou další tvůrčí žně.