Titanic vydal cenný šperk. Srdce oceánu to není, přesto je ohromující

Možná si vybavíte, že nezanedbatelnou úlohu připsali autoři jednoho z nejúspěšnějších snímků v historii kinematografie, velkofilmu Jamese Camerona Titanic z roku 1997, velkému modrému safíru. Jmenoval se Srdce oceánu. Klenotník ho vybrousil do tvaru srdce a patřil francouzskému králi Ludvíku XVI.

Šperk, který vedle trosek lodi po její první a také poslední plavbě v hloubce 3803 metrů pod hladinou odpočíval déle než sto let, vystopovala supermoderní technika. Ne, není to Srdce oceánu. Přesto však stojí za to.

„Našli jsme zub megalodona upravený do náhrdelníku. Je to neuvěřitelné, ohromující, jedinečné,“ rozplýval se nadšením v listě Daily Mail Richard Parkinson, šéf společnosti Magellan. Ta si na své konto připsala dosud nejdetailnější skeny Titaniku.

Loni v létě pořídila firma více než sedm set tisíc snímků k vytvoření přesného trojrozměrného modelu vraku.

„Během projektu Titanic jsme získali obrovský objem dat – přibližně 715 000 záběrů a šestnáct terabajtů dat. Šperk je neuvěřitelný a ohromující nález,“ rozplýval se nadšením Richard Parkinson, generální ředitel společnosti Magellan se sídlem na ostrově Guernsey v Lamanšském průlivu. Zabývá se hlubinným mapováním.

Loni v létě vyslala ve spolupráci s produkční firmou Atlantic Productions na průzkum dvě dálkově ovládané miniponorky vybavené skenery a pojmenované Romeo a Julie. Ty v hloubce takřka čtyř kilometrů strávily okolo dvou set hodin a pořídily ze všech úhlů přes sedm set tisíc snímků, z nichž se zrodil realistický 3D model vraku Titaniku – tak přesný, jako kdyby ho vytáhli z vody.

Miniponorky na místě objevily i množství překvapivě zachovalých předmětů – například neotevřené lahve šampaňského, desítky bot, sochy nebo drobné detaily, kupříkladu sériové číslo na jednom z lodních šroubů.

Podle Gerharda Seifferta měla Magellan co do činění s dosud největším projektem podmořského snímkování. „Hloubka bezmála čtyři tisíce metrů představuje výzvu, na místě se potýkáte s proudy a nesmíte se ničeho dotknout, abyste vrak nepoškodili,“ vysvětluje Seiffert v pořadu stanice BBC. „Další výzvou je, že je nutné zmapovat každý čtvereční centimetr – i nezajímavé části, například na sutinném poli musíte nasnímat bahno, abyste vyplnili všechny mezery mezi zajímavými předměty,“ dodává.

Teprve letos odborníci oznámili nový objev – kamery podvodních robotů zachytily snímky šperků, které vedle vraku leží již sto jedenáct let. Přitom identifikovali přívěsek náhrdelníku tvořený zubem megalodona vykládaným zlatem. Tato až osmnáctimetrová zvířata, předchůdci dnešních žraloků, plavala v oceánech asi před 23 až 3,6 milionu let a vyznačovala se obzvláště velkými a silnými, až dvaceticentimetrovými zuby.

Catalina Pimientová, paleontoložka z univerzity ve Swansea, která se na žraloky specializuje, uvedla, že je těžké určit, zda se jedná o zub megalodona, když nemá k dispozici další identifikovatelné předměty pro určení měřítka. „Zdá se, že zub má ‚krček‘, což je tmavší oblast mezi korunkou a kořenem zubu,“ prohlásila.

Naopak Anthony Kimberley z univerzity v Los Angeles ani v nejmenším nepochybuje, že je to megalodon. „Bingo. Ty snímky jsem zkoumal několik hodin bez přestávky. Nenarazil jsem na nic, co by mohlo zviklat můj úsudek,“ řekl listu The Boston Globe. Šperk však výzkumníci nemohou ze dna oceánu vytáhnout. Brání tomu dohoda mezi Velkou Británií a USA zakazující odnášet z místa neštěstí artefakty.

Digitální rekonstrukce proto představuje vzácný způsob, jak pro další generace uchovat současnou podobu vraku dlouhého dvě stě čtyřicet metrů a zakonzervovat důkazy o průběhu neštěstí, které by jinak byly navždy ztraceny. Odborníci věří, že jim unikátní model pomůže osvětlit okolnosti zkázy parníku. Podle Parkse Stephensona totiž ve skutečnosti neznáme přesné okolnosti srážky s ledovcem.

S jistotou například nemůžeme říct, že do něj loď narazila pravobokem, jak nám servírují populární filmy. Vznik 3D modelu je podle něj prvním krokem k tomu, aby se konečně mohl začít vyprávět příběh Titaniku na základě faktů a důkazů místo spekulací.

Metin Tolan, který na Technické univerzitě v Dortmundu vyučuje techniku, o zkáze Titaniku sepsal čtivou knihu, v níž některé mýty vyvrátil. Zmiňme jen dva. Má se za to, že Titanic mířil příliš na sever, do oblasti s častými plovoucími krami. Ve skutečnosti se používaly jen dvě trasy, zimní a letní. Kratší letní vedla víc k severu, blíž k ledovému poli. Titanic ale plul podle zimního, jižnějšího kurzu – navíc po upozornění, že v oblasti jsou kry, zamířil ještě víc k jihu, než určovala obvyklá trasa.

Rovněž tvrzení, že mezi zachráněnými převažovali cestující první třídy, Tolan vyvrací. Záchrany se dočkaly hlavně ženy a děti, bez ohledu na třídu, kterou cestovaly. Podíl zachráněných mužů z první třídy byl ale vyšší než ze třetí. Pasažéři první třídy totiž byli blíže palubě a více z nich rozumělo anglicky. „Hovořit o tom, že posádka záměrně zachraňovala přednostně cestující z vyšších tříd, je nesmysl. Z druhé třídy přežilo jen osm procent mužů, což je méně než z třetí třídy – tam se zachránilo 16 procent mužů,“ upozorňuje německý vědec.

Trojrozměrný model už dnes očistil jméno prvního důstojníka Williama Murdocha, kterému se podsouvala vina za nespuštění posledního záchranného člunu – ve skutečnosti akci zhatil vzpříčený člunový jeřáb. Tolan se zmiňuje i o Murdochovi. Na otázku, zda se Titanic mohl zachránit, odpovídá: „Teoreticky ano. Pokud by William Mudroch vydal okamžitý povel záměrně narazit do kry, voda by zaplavila pouze dvě nebo tři komory a Titanic by se nemusel potopit. Byl by to ale bezpochyby krajně neobvyklý, de facto nemyslitelný rozkaz.“

Může se vám hodit na Zboží.cz: Kniha: Titanic: Kompletní příběh stavby a zkázy nejslavnější lodi všech dob - Beau Riffenburgh