Článek
Tipy Erazima Koháka
Čtu: Jaksi "služebně", ač s velikým potěšením čtu Jaroslava Opata, jeho Průvodce životem a dílem T. G. Masaryka, a dumám, zda na něm založit seminář. Pak po kapsách nosím a ve volných chvílích čtu kouzelné příběhy z Botswany od Alexandra McLeana Smithe. Teď čtu Když žirafa pláče, vlastně The Tears of the Giraffe. V češtině zatím nejsou.
Viděl jsem: Poslední dobou pramálo. Hluboký zážitek byla filmová verze německého románu Hanse Falady I ve smrti sami, kterou natočila ČT. Mně z ní vyvstala otázka, proč vůbec jednat čestně - a také prostá, jasná odpověď mých rodičů.
Poslouchám: Jsem člověk vizuální, a tak nejraději slyším to, co mohu zároveň vidět. Teď to byl Návrat Zapadlých vlastenců, který sehráli jejich potomci a natočil Pavel Štingl. Ještě mi v hlavě doznívají ty české písně vlastenské.
Viktor Krauss: Far From Enough
Debutové album kontrabasisty, ale také pianisty a kytaristy a především skladatele Viktora Krausse se nese v podobném duchu jako deska jazzového kytarista Billa Frisella Gone Just Like a Train, na níž hrál. Přispěla k tomu účast Frisella na desce, která přináší uměřenou komorní elektrickou hudbu, na níž se snoubí decentní ohlasy country s jazzem a novou akustickou hudbou. Krauss na ni nahrál krom vlastních kompozic i Plantovu píseň Big Log.
Nonesuch/Warner Music, 57:15
Jaroslav Opat: Průvodce životem a dílem T. G. Masaryka
"Věřím ve světovou spolupráci a dříve nebo později k ní musí dojít. A věříte-li v lidstvo, musíte věřit, že nakonec zvítězí rozumný mezinárodní řád," prohlásil v roce 1932 dvaaosmdesátiletý T. G. Masaryk.
Jaroslav Opat, znalec jeho díla, v roce 1990 obnovitel a po sedm let ředitel jeho ústavu, prochází životem jedné z velkých osobností českých dějin. Podtitul jeho knihy zní: Česká otázka včera a dnes. Nejde ale o rozbor teoretických úvah, ale o strhující reportáž ze života naplněného prací, politikou i peripetiemi v soukromí. Opatova kniha přináší dosud neznámé skutečnosti zejména z doby působení Masaryka jako hlavy státu, objasňuje jeho vztah k politickým stranám nebo církvím a stává se tak živou součástí diskuse o tom, jací jsme byli i jaká by měla být úloha České republiky ve sjednocující se Evropě.
Ústav T. G. Masaryka, 534 stran