Tipy dne Tomáše Varteckého

Čtu: Pořád dokola čtu knížky o autech značky Saab. Je to moje literatura, jsem velký fanoušek téhlé značky.

Poslouchám: Nedávno jsem si koupil nové Coldplay, takže teď u té desky pláču v autě. Jsem z ní úplně vyřízený, strašně se mi líbí. Když už je těch slz moc, pustím si skupinu Audioslave.

Viděl jsem: Naposledy jsem viděl Minority Report. Moc se mi to ale nelíbilo, bylo tam toho na mě moc. Poslední film, který mě naposledy opravdu zaujal, byla Americká krása. V nejbližší době se chystám na film Road To Perdition.

"Králíkům se nikdy nedá věřit. Vypadají skoro jako dětská hračka, ale sežerou vám úrodu," praví jedno staré maďarské přísloví. A debutující anglický prozaik Dyson ho vetknul do motta sbírky svých dvanácti povídek. Příznačně. Neboť jeho příběhy pohybující se mezi snovými vyprávěními a horory také působí na první dojem nevinně.

Odehrávají se v současnosti a v prostředích důvěrně známých, v baru, v parku, v hotelu u moře, v podzemce, v obchodu s elektronikou. A i když nakonec překračují hranice reality, nepotřebují k vyvolání mrazení v zádech žádná monstra a krvežíznivce. Jako by ty nejsilnější úzkosti a strach vyplývaly z vnitřních světů samotných postav. Co takhle se pustit do hledání bludiště v parku, které si z dětství jistojistě pamatujete, ale nikdo o něm nic neví, nebo co takhle být nucen násilnými prodavači v uzamčeném obchodě nakupovat zboží, o které nestojíte?

přeložila Ivana Jílovcová - Fieldová, Argo, 268 stran

Nijak, v jejichž čele stojí americký zpěvák a hráč na foukací harmoniku Heath Dollar, se na albu By No Means drží elektrického blues. Nejsou však nijak ortodoxní. V úvodním I Ask You Son se blíží až pojetí temných australských a v Berlíně působících skupin okolo Nicka Cavea, v závěrečných Steps soubor už o něco méně přesvědčivě koketuje s postupy taneční hudby. Nahrávky jsou zajímavé i po aranžérské stránce, protože skupina svůj zvuk obohacuje o trubku a velmi syrově znějící trombón.

G Parrot 41:23