Článek
Příběh je přehledný a dobře srozumitelný dětem, ale není tak hloupý, aby nudil dospělé. Je dobrodružný, má napětí a spád a zároveň má spoustu humoru. Situačního, který pobaví hlavně děti, i slovního, který ocení především dospělí. A i když je to na první pohled spíš klučičí film skautského nebo foglarovského typu bez dívčích postav, ani holky nepřijdou zkrátka – jednak i ony mají rády dobrodružství a jednak tu sice není žádná barbína, ale případnou potřebu roztomilosti bohatě naplní psík.
Nikdo tu nepiští ani se nepitvoří, ale také se tu (Dnes už bohužel kupodivu!) nemluví sprostě. Samozřejmě se tu bojuje – to k dobrodružnému příběhu patří, ale netečou tu potoky krve, vzduchem nepoletují usekané končetiny a hlavní hrdina je jednoznačně na straně dobra.
Strhující stylizace
Několik v dobrém smyslu didaktických poselství vyplývá naprosto přirozeně z děje a k vyjádření pozitivních emocí není zapotřebí nyvým hlasem opakovat „mám tě rád“ – „já tebe taky“. A všemu vévodí úchvatná, strhující výtvarná stylizace.
Tintinova dobrodružství mají původ v celosvětově známých komiksech belgického autora Georgese Remiho, který publikoval pod pseudonymem Hergé. Jeho komiksy vycházely od 30. let minulého století, hrdiny jsou mladičký reportér s touhou po dobrodružství Tintin (Jamie Bell) a jeho pes, který se v češtině jmenuje Filuta.
Ti dva narazí na začátku filmu na model lodi, který ukrývá staré tajemství. Tím se dostanou na stopu pokladu, ukrytého na dně oceánu, a zároveň na mušku sběratele modelů a padoucha Sacharina (Daniel Craig).
Cesta za pokladem
Cestou za pokladem pak společně se starým mořským vlkem, kapitánem Haddockem (Andy Serkis) a dvěma detektivy – nešiky Tkadlecem (Simon Pegg) a Kadlecem (Nick Frost), kteří jakoby vystoupili z grotesky, projedou křížemkrážem svět.
Na své výpravě ztroskotají v moři, projdou pouští, dostanou se na bleší trh i do starého hradu, snová odbočka je zavede do pirátských bojů. Jejich dobrodružství připomenou Indianu Jonese a trochu i Piráty z Karibiku, ale přitom mají dostatek osobitosti, originálních gagů, nápadité a důsledné pointování jednotlivých situací.
Spielberg použil při natáčení metodu motion capture, kdy herci mají na těle značky, které snímají data pro následnou animaci. Ta metoda není nová, Spielberg ji ovšem předvádí v dosud neviděné dokonalosti. A stejně tak – a to je dnes již velmi vzácné – dává plné opodstatnění již notně a často zbytečně nadužívané 3D technologii.
Nechybí základní pojetí
Na jedné straně tedy režisér zachoval patinu starosvětského příběhu, takže vyznavači komiksové předlohy se rozhodně nemusí obávat, že nepatřičnou modernizací zkazil základní pojetí. Jen ho oděl do moderní technologie, která z něj činí báječnou současnou podívanou. Místy dokonce odkazuje k původnímu komiksu, když používá bubliny, v nichž se místo textu zračí děj.
Není tu hluchá chvíle a místy až přechází zrak, když se z pouště vynoří koráb a obraz plynule přejde do rozbouřeného moře, když Tintin letí nad městem nebo když bojují obří jeřáby.
A tak jediná výtka směřuje k českému dabingu, který patrně (a zbytečně) vychází z nynější americké filmové, nikoli z původní belgické předlohy a je zavádějící: každý, kdo se s Tintinem kdy setkal, slyšel jeho jméno vyslovovat správně jako „tenten“, nikoli „tyntyn“.
