Článek
Tento podivný název obrazně vystihuje poetiku, jaké byl Kachyňa po většinu své tvůrčí kariéry věrný. V příběhu, pod nímž je podepsán jako scenárista Kachyňův dlouholetý spolupracovník Karel Čabrádek, opět vystupují netuctoví, silní jedinci, outsideři, kteří se nějak vymykají společnosti a vedou těžký život. A přitom hledají opravdové hodnoty, lásku a štěstí, ale s pokorou, vědomím souvislostí a přirozeného řádu (cesty) světa.
Příběh z okraje společnosti
Tentokrát veze starý řidič, tvrdohlavý brach a na ženské trochu kanec, pan Zborník (vynikající Lubor Tokoš) vysloužilý parní válec do Českých Budějovic, aby jej věnoval městu na vystavení v parku.
Pod kotlem mu topí mladý pomocník a nezkušený nápadník Eda (začínající Vojtěch Štěpánek), který je v podmínce za krádež auta ("No, co! Chtěl jsem se jen projet"), a v maringotce jim oběma dělá společnost mladá vesnická běhna Hanka (Klára Issová). "Vždy jsem si myslela, že budu spát jen s těma, s kterýma budu chtít, ale nějak se to zvrtlo," říká.
Hanka tu nalezla dočasný úkryt před svým milým a zároveň pasákem - násilná a nepovedená karikatura konzumnosti - Kennym (David Novotný), jenž ji pronásleduje. Ale, jak lze tušit, vše dopadne nakonec jinak, tak sladko hořce.
Máme chuť brečet, ale přitom člověk před televizí musí obdivovat velikost těch zdánlivě "obyčejných hrdinů z okraje společnosti", například statečnost, s níž se Hanka vrací k milému, aby spolu vychovali dítě - lepší špatný otec než žádný otec. Chtělo by se říct, že nesou tíhu života i za nás, neboť nás uklidňují, že takoví správní, vesnicky přímí a zdravě přemýšliví lidé stále existují i v tom šíleném a polovirtuálním světě.
Kachyňa neztrácí na přesvědčivosti
Tvůrce nezapře profesionalitu, své osvědčené receptury, vlastní rukopis a apetit pro plátno. Někdy to až vypadá, jako by se chtěl rozletět do velkých záběrů širých plání a nepočítá s tím, že obrazovka zaplňuje jen malý čtverec na domácích stolech. Důležitou roli hraje hudba: tvoří až předpisově refrén, díky němuž může toto "hodně pomalé road movie" trochu "létat" ve veselejší náladě.
Kachyňa natáčí od dob své spolupráce s legendárním scenáristou Janem Procházkou filmy, v nichž se mluví silně hovorovou, nedbalou češtinou. A ačkoliv se i tady snaží, aby Eda i Hanka používali dobově aktualizované ostré a šťavnaté výrazy, nelze se ubránit dojmu, že se to příliš nedaří. Jeho "filmy ze současnosti" tak nejvíce stárnou právě v jazyce, který se od šedesátých let proměnil jako den a noc. I proto je jeho poslední film úctyhodný, milý, zábavný, ale paradoxně působí, že je už nějaký ten rok starý.