Článek
Ivana Lomová představila v komorním interiéru barevná plátna ve stylu precizního fotorealismu. Na otevření expozice prohlásila, že některá díla vznikla na základě jejích cest vlakem do berlínských galerií a další v jejích prostorách. Dané kompozice si nejprve nafotí a podle snímku následně namaluje olej, do kterého promítne i své fantazijní vize.
Mluvila také o prázdnotě v galeriích, a to nejen ve smyslu absence návštěvníků, ale také ve smyslu tematické, či dokonce ideové vyprázdněnosti vystavených artefaktů. Totéž lze aplikovat také na svět jako takový.
Signifikantním obrazem by mohl být olej Nina II z roku 2015. Mladá dívka napůl posmutněle a napůl zamyšleně hledí z kupé vlaku ven na dlouhou šedivou masu protihlukové betonové zdi. Ta je tak nekonečná, že to vypadá, jako by vlak stál. Není na ní jediný záchytný bod, jediný rozčilující prvek. Mladá dáma je najednou na světě tak sama, nikdo nikde a ona by se tak chtěla s někým setkat. Nejde to, prázdnota světa je všeobjímající a zároveň i bezvýchodná.
Podobný pocit musí mít kustodka v galerii (olej Nejnovější video, 2015), která stojí tak nějak rozpačitě v odosobněném interiéru. Dílo Čtenář Dostojevského (2011) je volnou citací slavného obrazu malíře Emila Filly. Na jeho expresionistickém výtvoru usnul člověk únavou z těžkého textu ruského autora. Kříž na stěně dává kompozici existenciální rozměr.
Lomová celé téma přesadila do moderní doby, do rychlovlaku. Unavený pasažér spí na sedačce a vedle sebe má položenou knihu. Možná je pouze zmožen útrapami cestování, možná se i opil, aby mu čas rychleji uběhl (herci divadla Sklep prý tak říkali někomu, kdo na mejdanu usnul zmožen alkoholem).
Prázdnota má mnoho forem. Některý druh může být i příjemný. Leckdy si ji člověk ani neuvědomuje, jindy ho naopak sžírá a rozleptává. Ta na obrazech Ivany Lomové má laskavý rozměr, člověka nedrtí, spíše ho nutí zamyslet se nad během světa.