Článek
Dva roky starým počinem Elephant došplhali tak vysoko, že by snad jen pošetilec mohl očekávat, že s novou kolekcí Get Behind The Satan dosáhnou byť by jen stejné mety. Nepodařilo se, jistě, nicméně deska potvrzuje nadčasovost, kterou do současného rock´n´rollu ti dva přinesli.
Narozdíl od předešlého megadíla v ní není kladen tak velký důraz na Jackovu kytaru, spíše na nostalgický zvuk piana. Rock´n´roll, blues a country se kříží jako za minulých časů, jenom je v nich více temnoty i napětí.
Zmizely vzdušnost a energičnost, prosazuje se zarputilost a ruku v ruce s ní (poněkud paradoxně) nadhled. Co jiného říci například o countryové odrhovačce Little Ghost, která na desce následuje jednu z nejpovedenějších písní vůbec, naléhavou Forever For Her (Is Over For Me).
Hudební nálada se mění jako aprílové počasí, poněkud nevýrazné hlasy obou protagonistů tvoří další nástroj a z pochopitelných důvodů skromné aranže roztahují své krovky, aby pokryly písně po všech stránkách a vtiskly jim příchuť regulérnosti.
Dohady o tom, jestli jsou The White Stripes vůbec rocková kapela, jsou již dlouho bezpředmětné. Údiv z toho, co všechno lze nahrát a následně na koncertech ve dvou lidech zahrát, je rovněž lichý. Nezbývá než se zamyslet nad tím, proč právě tihle dva pošahanci vtiskli v době stagnace progresivity svým nahrávkám škleb šedesátých a sedmdesátých let a přitom - jak se osvobodili od zákonů hudební džungle - pro sebe našli nový ráj v zatuchlém světě.
Spojení alternativního myšlení a schopnosti napsat a zahrát "normální" písničku s atmosférou i duchem oslavují další trumf.
The White Stripes: Get Behind Me Satan
EMI, 44:19